Děkanátní pouť do Čenstochové

Milí Boží přátelé,

dovolte mi podělit se s vámi o několik střípků z poutního zájezdu do Čenstochové, který se uskutečnil v sobotu 16. září 2023.

Pouti se zúčastnilo asi 75 poutníků, kteří byli rozděleni do dvou autobusů, jednoho klasického s kapacitou cca 55 míst, v němž jeli farníci z Přerova a Troubek a ještě druhého menšího, ve kterém cestovali farníci z Lobodic a Tovačova. Duchovně nás doprovázel přerovský farní vikář o. Vojtěch Radoch s duchovním správcem Troubek, Tovačova a Lobodic o. Janem Surowczykem.

První překvapení se mi naskytlo hned při nástupu do autobusu na zastávce v ulici Palackého, když jsem hlásil své jméno na seznamu cestujících ženě sedící na místě řidiče. Po chvíli marného pátrání po řidiči jsem si uvědomil, že budeme mít vzácnou příležitost zažít jízdu s touto mladou šikovnou dámou. Tímto bych jí rád poděkoval za bezpečný převoz našich těl.

Cesta tedy probíhala v poklidu. První zastávku jsme si udělali až na poslední čerpací stanici na českém území u Antošovic. Zde jsme se mohli zbavit přebytečné vody a ti movitější z nás využili příležitosti k nákupu drobného občerstvení na polskou část trasy, jejíž délku bych časově odhadl na hodinu a třičtvrtě jízdy autobusem.

V průběhu cesty jsme se pomodlili radostný růženec a poté nás o. Surowczyk seznámil s historií kláštera Jasná Hora v Čenstochové, objasnil nám původ tohoto názvu – že se do Čenstochové putovalo přes členitý terén a muselo se projít přes četné kopce a údolí, takže když poutníci přecházeli přes kopec, viděli věž kláštera, která tehdy nebyla tak vysoká jako dnes a v údolí jim zase zmizela z dohledu, a tak se to v průběhu putování pravidelně opakovalo, takže se zdálo, že se jim klášter často schovává, odtud tedy ten název.

Dále jsme byli seznámeni s několika důležitými daty a osobnostmi polské historie. Např. roku 966 se nechal kníže Měšek I. na nátlak své ženy Doubravky z rodu Přemyslovců pokřtít a tento okamžik je v polských dějinách znám jako křest Polska. Tato událost představuje zcela zásadní duchovní a kulturní obrat polského národa. Ihned mi naskočila paralela s dobou o více než 80 let dříve a křtem knížete Bořivoje I. a jeho ženy Ludmily, jejíž svátek si právě 16. září připomínáme.

Také jsme se dozvěděli zajímavé podrobnosti o původu a pohnuté historii obrazu Panny Marie Čenstochovské. Podle legendy jej přímo podle Panny Marie namaloval evangelista Lukáš, který byl povoláním lékař, ale oplýval také malířským nadáním. Vyhotovil ji na cedrovou desku stolu v domě Panny Marie v Nazaretě. Toto dřevo má tu vlastnost, že časem ztmavne. Jedná se o východní ikonu typu Hodegetria (z řečtiny) = Ta, která ukazuje cestu. Panna Maria na ikoně odvádí pozornost od sebe a pravou rukou ukazuje na Ježíše jako na zdroj spásy. Stejná legenda hovoří o nálezu obrazu císařovnou Helenou roku 326 v Jeruzalémě a jeho převozu do Konstantinopole. V nejstarších dokumentech z Jasné Hory můžeme nalézt zmínku o událostech, které vedly k přesunu obrazu do Čenstochové. Putoval z Konstantinopole přes městečko Belz ve Lvovské oblasti na dnešní západní Ukrajině. Poté, co vystřídal několik majitelů, se obraz dostal do vlastnictví polského knížete a diplomata Vladislava II. Opolského, rádce polského a uherského krále Ludvíka I. Velikého z Anjou. V srpnu roku 1382 získali farní kostel na Jasné Hoře do své správy paulíni (Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka) a vybudovali zde klášter. Slavný příběh vypráví, že koncem srpna roku 1384 projížděl Vladislav městem Čenstochová a tu se jeho koně náhle zastavili a odmítali jít dál. Na pokyn ve snu zanechal kníže obraz na Jasné Hoře. Další osud ikony byl velmi tristní. Na Velikonoce roku 1430 byl klášter vypleněn a paulíni povražděni husitskými hordami v rámci jedné ze svých tzv. spanilých jízd, ke které se přidal i volyňský kníže Fjodor Ostrožský a polský šlechtic Jan Kuropatwa z Łańcuchowa s dalšími spřaženci, kteří doufali, že zde naleznou šperky a jiné cenné předměty, aby snad mohli umořit své dluhy. Kromě ikony se však zmocnili pouze liturgických předmětů, které však neměly velkou materiální hodnotu. S obrazem ale daleko neujeli. Podle legendy se zadrhla kola od vozu na místě, kde dnes v Čenstochové stojí chrám sv. Barbory, a kde se také vedle chrámu v kapli nachází vyobrazení Panny Marie Čenstochovské. Rovněž na tomto místě vytryskl pramen, jehož voda má léčivé účinky. Svou zlost a frustraci si zlotřilci vybili na ikoně, kterou několikrát udeřili mečem do oblasti pravé tváře Panny Marie (z pohledu diváka je to na levé straně) a obraz rozbili na několik částí. Ikona byla posléze zrestaurována v Krakově, ale šrámy na tváři se navzdory snahám restaurátorů vždy objevily znovu.

Zajímavým obdobím bylo ještě obléhání kláštera Jasná Hora Švédy v zimě roku 1655, kdy několik desítek mnichů a asi 180 dobrovolníků z řad polské šlechty ubránilo klášter před ohromnou přesilou 4000 švédských vojáků. Toto obléhání trvalo 40 dní a událost přiměla krále Jana II. Kazimíra Vasu svěřit Polsko-litevskou unii pod ochranu Panny Marie a prohlásit ji za Královnu Polska.

20. století přineslo také pozoruhodnou událost, kdy na počátku druhé světové války v září 1939 vydal Hitler rozkaz bombardovat Jasnou Horu, ale vždy se stala nějaká událost, která bombardování zabránila.

Rovněž nás o. Jan seznámil s osobností polského velikána kardinála Wyszyńského, arcibiskupa Varšavy a Hnězdna, který se velmi zasadil o obranu lidské důstojnosti a katolické církve v době komunistického útlaku a jehož socha je umístěna poblíž jižního vstupu do areálu kláštera Jasná Hora. Tolik tedy ve stručnosti přehled nejzajímavějších okamžiků z dějin. Historie tohoto poutního místa je opravdu bohatá.

Jakmile jsme tedy přijeli do samotné Čenstochové, v níž v současnosti žije okolo 213 000 obyvatel, a zdárně zaparkovali, vydali jsme se ještě kousek pěšky do kopce. Prošli jsme kolem Domu poutníka sv. Jana Pavla II., který byl uveden do provozu relativně nedávno a v němž se nachází jídelna a ubytování. Před budovou mě zaujalo sousoší manželů Wojtylových, rodičů Jana Pavla II. Po další chvilce chůze jsme se již ocitli na západní přístupové cestě do kláštera, kterou po obou stranách lemují vlajky mnoha států světa, včetně české. Prošli jsme branou a opravdu jsem si zprvu připadal spíše jako v pevnosti než v klášteře. Obklopovaly nás mohutné hradby vybudované ve dvou liniích a můj pocit, že se nacházím na místě se slavnou vojenskou minulostí zesílil poté, co jsem na ně vystoupal a zjistil, že se vlastně jedná o pevnost bastionového typu. Atmosféru ještě umocňovala děla, vystavená v jednotlivých rohových bastionech.

Mše svatá pro nás začínala až ve 12:00, takže jsme mezitím měli dost času, abychom si prošli areál kláštera, v prvé řadě baziliku Nalezení sv. Kříže a Narození Panny Marie, přilehlé kaple (hlavně kaple Černé Matky Boží Čenstochovské s obrazem, o kterém již byla řeč) a muzea. Krása těch míst by byla na dlouhé popisování a stejně bych neobsáhl vše.

V poledne jsme se v kapli sv. Jana Pavla II. zúčastnili mše sv. společně s poutníky ze Slovenska, kteří připutovali již předešlého dne. Bylo zajímavé porovnávat odpovědi lidu v češtině a ve slovenštině, místy se to trochu tlouklo, ale nakonec vše dobře dopadlo. Interiér kaple byl také upraven docela nedávno a nachází se na jihovýchodní straně areálu v blízkosti místa zvaného Wieczernik, které slouží ke zpytování svědomí a přípravu na svátost smíření. Okolo stojí mnoho zpovědnic pro poutníky a místo působí opravdu velmi pokojně.

Po mši sv. jsme měli možnost poobědvat z vlastních zásob a na chvíli si dát rozchod. Někteří z nás využili čas k prohlídce věže baziliky. Traduje se, že člověk musí zdolat 519 schodů, než se dostane do míst, odkud si může vychutnat panoramatický výhled na město.

Od 14:00 se nemalá skupina naší výpravy zúčastnila křížové cesty s o. Vojtěchem. Plastiky jednotlivých zastavení se tyčí na vysokých podstavcích kolem pevnosti a z hradeb je na ně hezky vidět. Po skončení pobožnosti jsme se přesunuli k nedaleké soše sv. Jana Pavla II., u které se nám nakonec podařilo i vyfotit. Zájem turistů o fotografii s tímto polským velikánem je nepřetržitý.

Jakmile se naše skupinky zase spojily v jednu velkou výpravu, vydali jsme se z areálu kláštera jižní branou přes město ulicí Svaté Barbory kolem městské nemocnice a kněžského semináře do kostela sv. Barbory, kde jsme chvíli spočinuli v tichém rozjímání a prohlédli si vedlejší kapli. O těchto místech již byla řeč výše.

Dále jsme pokračovali ulicí Svaté Barbory na západ a po několika desítkách metrech jsme odbočili na sever a ulicí Svaté Kingy (polské kněžny z dynastie Arpádovců) jsme došli do kláštera Božího Milosrdenství, kde pro nás bratři připravili vynikající večeři. Klášter disponuje rozlehlou, moderně upravenou zahradou, s vybudovaným prostorem pro konání bohoslužeb pod širým nebem.

Následoval přesun ulicí Augustyna Kordeckého (paulínský převor, vedl obranu kláštera před Švédy v roce 1655) na východ a po chvíli jsme se stočili na sever a ulicí Oleńki jsme došli na parkoviště pod Jasnou Horou. Než jsme přibližně v 19:18 odjížděli, stihli jsme si ještě vychutnat západ slunce a tím jsme završili naše čenstochovské putování, které nás občerstvilo jak na těle, tak především na duši.

Na úplný závěr bych chtěl poděkovat všem organizátorům poutě, že nám poskytli příležitost zažít atmosféru duchovního centra Polska. Bez jejich úsilí a bez Božího požehnání by to nebylo možné. Děkuji.

Vítek Kubíček