Římskokatolická farnost Přerov

Když mi bylo 10 roků, bydlela jsem s rodiči v „domkách“. Byly to čtyři řady přízemních domů a každý měl svou zahrádku. Celý tento komplex domů byl ohrazen zídkou a mezi tím byly dvory. Brány ústily na cestu ke kasárnám. Cesta, která vedla od železničního podjezdu, se v místě vchodu do kasáren s branou do prvního dvora rozdělovala a vedla do Troubek, a  ta druhá do Bochoře. Mezi těmito cestami byly naše „domky“. Bylo brzy ráno 21. srpna, když se nám začalo všechno v domě otřásat, ale nebyl to známý zvuk nadzvukových letadel, ale strašný rachot na kamenité cestě.

Tak jako každý rok, i letos nám prázdniny rychle uběhly a děti se od 20. srpna postupně navracejí do Mateřské školy sv. Josefa v Kojetíně. Zatím co prvňáčci v září usedají do školních lavic, ve školce přibudou zase nové tváře maličkých dětí. Je to neustálý koloběh a někdy je z toho smutno dětem i nám, že nás čas rozdělil. Tato skutečnost a také touha dětí navštívit opět Charváty se stala jedním z hlavních motivů uspořádat malý školní tábor pro děti. Letos o prázdninách se nám podařilo myšlenku zrealizovat.

CÍRKEVNÍ DĚJINY

Gaudete et exsultate

(Radujte se a jásejte)

(3. pokračování)