Po prožití Celostátního setkání mládeže v Olomouci nemálo z nás zakusilo potřebu místa, kde se můžeme potkávat a být součástí něčeho většího i v průběhu roku. Navíc skupina mladých se v Přerově nebývale rozrostla, stávající skupinky jsou uzavřené, a přestože si neustále lichotíme, že jsme mládež děkanátu, mladých z okolních obcí, kteří nejsou v podstatě Přerováci, je opravdu málo. Kdo pak nepatří do žádné ze skupin, cítí se trochu jako drobek mezi koláči, sedí sám mezi skupinami, které ho nepřijmou a neví. Sám jsem se cítil stejně.
