Svátost pomazání nemocných

nemocni.jpg

Teprve v nemoci člověk vidí, jak velký dar je život a jak je krásné, když jsme zdraví. Zdravý člověk na to často zapomíná. Nevšímá si, že nic nemá pevně ve svých rukou, že celý život i čas, který má k dispozici, je Božím darem. Máme tento dar v rukou jen tak dlouho, dokud nám ho Pán dopřává. A tak může vést nemoc k pokornému poznání naší lidské omezenosti a k spásnému přehodnocení hodnot.

Svátost smí, i opakovaně, přijmout každý vážně nemocný křesťan člověk, nebo člověk před vážnou operací a každý starší 65 let.

V případě potřeby nebo dotazů: 581 217 079

Pomazání nemocných je posilující modlitbou pro nemocné a trpící pokřtěné lidi, a také pro lidi v nebezpečí smrti. Je to prosba o sílu, aby nemocný dokázal své utrpení trpělivě snášet a obětovat za druhé.
Před přijetím této svátosti je dobré očistit si své srdce ve svátosti smíření.
Ke svátosti se používá olivový olej, svěcený na Zelený čtvrtek biskupem.

Pomazání se děje na čele a na obou rukou, kněz nemocné maže olejem nemocných a přitom říká: „Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní.“ Tomu předchází úkon kajícnosti, úryvek z Písma svatého a modlitby.

Svátost pomazání nemocných má tyto účinky:

Spojuje nemocného s Kristovým utrpením k jeho vlastnímu prospěchu i k prospěchu celé církve.

  • Spojuje nemocného s Kristovým utrpením k jeho vlastnímu prospěchu i k prospěchu celé církve.
  • Přináší mu útěchu, vnitřní pokoj a odvahu, aby snášel kříž své nemoci nebo stáří s odevzdaností a křesťanskou zralostí.
  • Odpouští hříchy nemocného, pokud jejich odpuštění nemohl obdržet ve svátosti smíření (např. je už v bezvědomí).
  • Dává mu sílu k uzdravení, pokud to prospívá ke spáse duše.
  • Připravuje ho na přechod z života časného do věčného.

Modlitba sv. Františka Saleského

Pane, Ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti
a ke každému tématu něco říct.
Zbav mě velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat,
ale abych přitom nevrtal a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat,
ale Ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže.
Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.
Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé,
když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť – ale jen o trochu větší skromnost
a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.
Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý.
Starý morous je korunní dílo ďáblovo.
Nauč mě v jiných odhalovat nečekané schopnosti
a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.
Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat,
ale Tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří.
Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas.
Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými.
Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen.
Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.
Ale Ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.“
Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej Ty řídíš.
Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou,
ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu,
k čemu mě Ty ještě povoláš.
A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.
Amen.