Slovo děkana

Milí čtenáři,

v ruce už držíme říjnové Slovo pro každého. Chtěl bych na úvod maličko odbočit od toho, co přinesl a přináší život v našich farnostech, a zmínit se, že nás čekají komunální volby. Vím, že většina z nás (a já se k té většině počítám) je už trochu ze všech těch voleb, které nakonec stejně nepřinesou žádné zásadní změny, unavená... Nechme stranou, co si kdo představuje pod „zásadními změnami“, mně osobně by stačilo, kdyby politikové zmírnili svoji chamtivost a touhu po osobním prospěchu a vrátili původní význam slovu „služba“: aby svoje zvolení pokládali především za službu veřejnosti. Teď máme znovu možnost dát hlas – těm, kteří vás stejně jako mne přesvědčili, nebo těm, kdo jsou na kandidátkách noví, ale ve svém okolí jsou známí jako slušní a pracovití lidé. Proto Vás prosím, nenechme se nalákat na laciné sliby a hledejme ty, kteří mají chuť sloužit lidem našeho města či obce. A vzhůru do růžencového měsíce října. Ať je toto vydání „Slova“ také malým průvodcem změn, které zase „hýbou“ naší farností a děkanátem. Na závěr se vrátím k tématu Fatimy. Při posledním zjevení Panny Marie ve Fatimě 13. října 1917, kdy se také stal sluneční zázrak potvrzující pravdivost zjevení, který viděly desítky tisíc lidí nad daným místem i v okruhu desítek kilometrů, se Panna Maria představila jako Královna růžence a vyzvala k denní modlitbě růžence. Panna Maria nás povzbuzovala, že naše modlitby se neztratí, že mají moc ovlivňovat chod událostí. Proto bych vás chtěl povzbudit, abychom si uprostřed svých povinností a starostí našli čas na delší modlitbu. Byla by škoda neovlivnit skrze modlitbu i skutky svět k lepšímu.                                                                                                                                                                     P. Josef Rosenberg

Druhy obsahu: