Pět let papežem

Papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio SJ je 266. papežem katolické církve, římský biskup a suverén státu Vatikán, jehož zvolilo konkláve dne 13. března 2013. Stal se prvním papežem pocházejícím z amerického kontinentu a prvním z Tovaryšstva Ježíšova (jezuitského řádu). Jde rovněž o prvního mimoevropského papeže od 8. století, kdy římskokatolickou církev vedl sv. Řehoř III. pocházející ze Sýrie. Jeho papežským heslem je Miserando atque eligendo (česky Pohlédl na něj s milosrdenstvím a vyvolil si jej.). Narodil se 17. prosince 1936 v Buenos Aires italským imigrantům José Bergogliovi a Regině Maríi Sívori jako nejstarší z pěti dětí. Dětství strávil v městské části Flores na předměstí Buenos Aires. Argentinské řádové sestry na něj vzpomínají jako na neposedného uličníka, byl prý jako každý malý kluk. Byl u nich oblíbený a se sestrou Dolores ho pojilo blízké přátelství. Jako mladík rád tančil tango, četl klasickou literaturu a jeho nejoblíbenějším filmem bylo dánské drama Babettina hostina. Je zaníceným fandou argentinského fotbalového klubu CA San Lorenzo de Almagro, kde hrával jeho otec. Vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu. Poté v březnu 1958 ve 21 letech při svém pobytu v Santiago de Chile vstoupil do jezuitského řádu. Kněžské svěcení přijal 13. prosince 1969. Věčné sliby jako řeholník složil 22. dubna 1973. V únoru 2001 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Při konkláve v roce 2005 byl zmiňován mezi tzv. papabile, tedy favorizovanými nástupci zemřelého papeže. K nápadným povahovým rysům papeže Františka patří osobní skromnost. Jako kardinál žil v malém bytě, sám si vařil a jezdil veřejnou hromadnou dopravou. Podle jeho názoru každý člověk, který podlehne sebestředné marnosti, ve skutečnosti skrývá v sobě velkou bídu. Už jako kardinál se kriticky vyjádřil k obrazu církve v současném světě, že je uzavřená sama do sebe, a tak duchovně nemocná. Řekl, že pokud by si měl vybrat mezi poraněnou církví, která se vydala na ulici, a nemocnou, odtažitou církví, rozhodně by si vybral tu první. Podpořil využití moderních digitálních technologií jako internet a SMS k oslovování lidí. Kněze, kteří odmítají křtít děti svobodných matek, označil za pokrytce dnešní doby, za ty, kdo klerikalizují církev a božímu lidu upírají spásu. Je znám svým zájmem o lidi nakažené virem HIV, v minulosti je často navštěvoval v hospicích. Ovládá několik jazyků, kromě rodné španělštiny hovoří gramaticky bezchybnou italštinou, komunikuje německy a čte texty v církevní latině. Své první proslovy a kázání v roli papeže pronášel italsky a spatra, případně jen s nahlížením do poznámek (zatímco Benedikt XVI. často četl z podkladů); média cení jeho řečnické schopnosti. Od 12. března 2013 se konalo konkláve kardinálů v Sixtinské kapli ve Vatikánu. Hned následujícího dne, tedy 13. března, se stal dosavadní kardinál Bergoglio papežem. Jeho zvolení v pátém kole tajné volby bylo oznámeno bílým kouřem v 19:07 SEČ. Podle italských médií byl zvolen výraznou většinou 90 ze 115 kardinálů. Jako vůbec první papež v dějinách církve si zvolil jméno František, a to na počest sv. Františka z Assisi. Přeje si používat své jméno bez římské číslovky, tedy jen „František“ a nikoliv František I. Při setkání s novináři nový papež také vysvětlil, co jej bezprostředně vedlo k volbě tohoto jména. Podle jeho slov se na něj hned poté, co bylo jeho zvolení zjevné, obrátil jeho přítel, brazilský františkán a kardinál Cláudio Hummes, a řekl mu: „Nezapomeň na chudé!“ Tím mu připomněl odkaz sv. Františka z Assisi. Funkce se papež ujal ihned po zvolení, ceremoniál intronizace, kdy sloužil inaugurační mši svatou, proběhl v úterý 19. března, tedy na svatého Josefa. Papež též obdržel pallium a rybářský prsten. Intronizace se zúčastnili státníci z celého světa - 132 oficiálních delegací z 80 zemí. Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu se shromáždilo asi 200 000 věřících, mezi kterými papež před obřadem projel v papamobilu a požehnal jim. Českou republiku zastupoval vicepremiér a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Slavnosti se zúčastnil i konstantinopolský pravoslavný ekumenický patriarcha Bartoloměj I.; podle agentury AP to byla první událost tohoto druhu od Velkého schizmatu v křesťanství z roku 1054. Svého zástupce, metropolitu Ilariona, vyslala i ruská pravoslavná církev a její patriarcha Kirill zaslal papeži Františku blahopřejný dopis s výzvou ke společné obraně pronásledovaných křesťanů ve světě a k obraně morálních hodnot proti sekularismu. Dne 16. března 2013 na setkání s novináři papež František s poukazem na svatého Františka z Assisi řekl: „Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé“. V sobotu 23. března 2013 přiletěl nový papež František vrtulníkem do letní rezidence Castel Gandolfo, aby se setkal s emeritním papežem Benediktem XVI. Setkání trvalo zhruba 45 minut. Svoji první encykliku Světlo víry (Lumen fidei) vydal 5. července 2013, na svátek Cyrila a Metoděje, a datoval ji v Římě 29. červnem 2013 na slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla. Encyklika deklaruje návaznost na encykliky Benedikta XVI. o lásce a naději i na jeho téměř dokončené prvotní znění encykliky o víře. Pro agenturu ANSA označil v červnu encykliku za „napsanou čtyřma rukama“. Encyklika reaguje na řadu moderních i starých autorů, cituje Nietzscheho, Martina Bubera, J. J. Rousseaua i Dostojevského, Romana Guardiniho, Ludwiga Wittgensteina, hlásí se k odkazu druhého vatikánského koncilu, analyzuje slovní hříčky v originálních biblických textech.   Dne 26. listopadu 2013 zveřejnil Svatý stolec apoštolskou exhortaci Radost evangelia (Evangelii gaudium). Dokument vychází z propozic synodu o nové evangelizaci (7.–28. října 2012, dokument je cituje 27×) a papež jej podle tiskového mluvčího napsal v srpnu 2013 po návratu ze Světových dní mládeže v Riu de Janeiro, přičemž originál byl psán ve španělštině. Třináctkrát je citována apoštolská exhortace Pavla VI. Evangelii nuntiandi, dále jsou citováni církevní otcové, středověcí teologové, ale i zástupci moderní teologie,  jako bl. John Henry Newman,  Henri de Lubac a Romano Guardini, či spisovatel Georges Bernanos; zřetel je brán i na dokumenty latinsko-amerických episkopátů z Aparecidy a Puebla, závěry 15. shromáždění katolických blízkovýchodních patriarchů a texty biskupských konferencí z Indie, Spojených států, Francie, Brazílie, Filipín a Konga. Dokument má více než sto stran. V pěti kapitolách pojednává o sedmi hlavních bodech: reforma církve v misionářském vycházení (misionářská transformace), pokušení pastoračních pracovníků, církev vnímaná jako evangelizující celek Božího lidu, homilie a její příprava, společenské začlenění chudých, pokoj a sociální dialog, duchovní motivace misionářského nasazení. Pojítkem mezi všemi tématy je milosrdná Boží láska a radost jako evangelizační styl. Zároveň papež zdůraznil, že „od papežského magisteria není nutné očekávat definitivní nebo kompletní slovo o všech otázkách, které se týkají církve a světa“. Píše též: „Přehnaná centralizace namísto pomoci komplikuje život církve i její misionářskou dynamiku. Také papežství a centrální struktury všeobecné církve potřebují slyšet výzvu k pastorální konverzi.“ Přesycovat společnost bez rozmyslu daty vede podle exhortace k nesmírné povrchnosti při formulaci morálního stanoviska, a proto je nezbytné vychovávat ke kritickému myšlení a k hodnotové zralosti.  Druhou encykliku Tobě buď chvála (Laudato si’) vydal dne 24. května 2015, oficiálně byla publikována na tiskové konferenci 18. června 2015. V dubnu 2015 papež vyhlásil bulou Misericordiae vultus (česky Tvář milosrdenství) svatý rok milosrdenství, který trval od 8. prosince 2015 do Slavnosti Krista Krále 20. listopadu 2016. Tento svatý rok, který byl vyhlášen u příležitosti 50. výročí od konce druhého vatikánského koncilu, sloužil obdobně jako jiné svaté roky, které může ze své autority vyhlásit pouze papež, k plnomocnému odpuštění všech druhů hříchů, ale i všech následných trestů z nich plynoucích. Tyto odpustky se udělují za obvyklých podmínek (nemít zálibu v žádném hříchu, snažit se žít křesťanský život podle evangelijních zásad), přičemž se také přidávají podmínky speciální (projití svatou branou ve svatopetrské bazilice). V září téhož roku navíc papež sdělil, že na toto období udělí také posílení zpovědních fakult pro kněze, kteří tak budou moci udělit odpuštění hříchů také ženám, které podstoupily umělý potrat.  

Apoštolská exhortace Amoris laetitia (česky Radost z lásky), kterou papež František vydal 8. dubna 2016 má podtitul „O lásce v rodině“ a pojednává o problematice rodiny. Text je výslovně pastorační. Neopakuje zásady, nemluví o tom, jak by všechno mělo být krásné, ale bere vážně obtížné situace lidí a do nich se snaží stále „svítit světlem evangelia“. Obsahuje mnoho pastoračních zkušeností a podnětů, mnohdy sdělovaných až vyprávěcí formou. Důležitým prvkem je zde – typicky jezuitský – důraz na rozlišování situací a jejich příčin na rozdíl od jednoduchého „nálepkování“. Takže ti, kdo jsou ochotni přemýšlet, mohou být spokojeni až nadšeni a ti, kteří chtějí jen „soubor předpisů“ budou mít s textem asi obtíže. Vyzývá například k většímu pochopení pro rozvedené, kteří uzavřeli nový sňatek. Dává v ní větší důraz na svědomí věřících. Římský biskup v ní shrnuje výsledky debat, které z celosvětové diskuse římskokatolické církve vyplynuly na mimořádné a řádné biskupské synodě o rodině v letech 2014 a 2015.                                                                           připravila Alena Pizúrová

   

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: