Stránka pro mládež

Večer chval

Co je modlitba chval?

Chvála je modlitba, kterou vyvyšujeme a oslavujeme našeho Boha. Je dokonalý, je ten jediný, který si zaslouží veškerou naši pozornost, celé naše srdce. Jemu náleží všechna sláva a díky.

Modlitba chval se snaží právě toto obsáhnout.

Kdo je zván?  Každý, kdo touží Bohu ze srdce společně zpívat písně chvály nebo naslouchat Bohu, co mu chce říci.

Proč chválit?  Věříme, že chvála je to, co nás k Bohu přibližuje. Jediným důvodem proč Jej chválit by měl být Bůh sám a naše touha po něm. On nás tak může zahrnout svým požehnáním a milostí.

Jak chválit?  Základním vyjádřením chvály a uctívání Boha je liturgie, slavení eucharistie, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Velký výraz chvály je dále denní modlitba církve. Za dlouhá staletí si církev vytvořila mnohé další formy uctívání a chvály Pána všeho tvorstva - společné i individuální, hlasité i jemné, složité nebo jednoduché.

Písmo nás vybízí, abychom Pána chválili neustále a to celým svým životem.                                                 Tomáš Dostal

 

Adventní duchovní obnova pro mládež

Z pátku na sobotu 8. - 9. prosince proběhla v Křenovicích, na samém kraji našeho děkanátu, adventní duchovní obnova propojená s modlitbami mládeže. Já osobně jsem byla sice na dvou víkendovkách s přípravou na biřmování, ale tohle byly moje úplně první modlitby mládeže i „duchna“. Asi hlavním důvodem, proč jsem chtěla jet, bylo to, že jsem si řekla, že chci dobře prožít adventní dobu a následně i Vánoce. V tom stereotypu, kdy je pro mě téměř každý den stejný jako druhý, to pro mě totiž bylo docela obtížné. Myslím si, že má očekávání duchna splnila.

Otec Jaroslav Rašovský, kaplan od sv, Jakuba v Brně, měl moc pěkné přednášky, které byly rozdělené na tři části. První byla o Bohu jako Mistru plánů. Druhá o eucharistii propojené s adventem. A třetí o Marii, Matce Boží. Otec v jedné přednášce zmínil, že dnešní lidé si Ježíška, tu úplně nejhlavnější postavu, vydělají z Betléma, neklaní se Ježíškovi, ale slevám. Chtějí nakoupit co nejvíce věcí za co nejméně peněz. Tohle je jejich smyslem Vánoc. A pokud by je tak prožíval i někdo z nás křesťanů, vlastně by se tím podílel na „potratu Krista.“ Zabili bychom jej ještě předtím, než se stačil narodit. Zkusme se i my nad touto myšlenkou zamyslet. Něco na tom určitě v naší nevěřící společnosti je.

Dále se mi líbilo, když otec přirovnal adoraci k čerpání benzinu do auta. Čím více auto jezdí, tím častěji potřebuje doplnit benzin – stejně tak čím je můj život „ulítanější, je toho moc“, tím častěji potřebujeme i my „doplnit palivo“ při adoraci. Přijít za Tím, kdo si nás zamiloval jako první a svůj čas s Ním „promarnit“. Klidně jen sedět a nic neříkat, ale přijít za Ním, vždyť on ví, co všechno jsme v ten čas mohli dělat jiného a je rád za naši přítomnost, za to, že jsme dali přednost Jemu. Tohle mě přinutilo se nad adoracemi zamyslet, protože vždycky jsem v kostele vydržela jen chvíli a nic mě nenapadalo, připadala jsem si „blbě“, myslela jsem, že to je špatně a pak jsem to úplně vzdala. Ale i to stačí. Hlavně se nevzdávat a když ten čas zrovna mám, tak za Pánem přijít aspoň i na chvilku, i když nás nenapadne nic, co bychom Bohu mohli říct.

S duchnou jsem byla velmi spokojená a více jsem se seznámila s lidmi, které jsem třeba z kostela znala pouze od vidění, někoho třeba vůbec ne. Příště bych chtěla jet znovu, pokud to zrovna půjde :-).                                 Martina Slaměníková 

Ostatní třídění: 
Zaměření: 
Druhy obsahu: