Úvodník - prosinec 2017

Máme nakročeno přes advent k Vánocům. Je to cesta, po níž kráčíme roky svého života. Cesta známá, nebo alespoň cesta vyznačena křesťanskými mantinely, které jsou pro některé vítanou možností nemyslet a jen plnit zadání, a pro některé velký boj s autoritou např. Církví. Advent může být časem k nastolení otázek, které mohou každému z nás pomoci očistit naši „cestu“ od našich „dobrých“ představ.

Představy má každý a o každých věcech, také o Bohu, Církvi, farnosti nebo lidech a člověku, který žije vedle mě. Otázka zní: „Mají moje představy o čase adventním radostný obsah?“ Přece vím, co je advent, co se má dělat v křesťanských rodinách, v osobním duchovním životě. A to je právě ten kámen úrazu. Jsou to moje představy a já je vnucuji ostatním, třeba i Otci na nebesích. Jsem spokojený, když jsem ve svých očích, nebo Jeho ten dobrý, mám dobrý pocit z dobře vykonané práce (modlitba, svátosti). Ale jaké představy má o mně můj Otec? Možná jsou úplně jiné, takové, abych svůj život žil v radosti z Něho samého a ne z mých vlastních, dobrých úspěchů nebo předsevzetí. Všechno stejně máme od Něho.

Stojíme na počátku cesty, jaké představy mi pomohou cestu projít, moje nebo Boží. Udělají to situace, které mi pomohou odhalit, jaké je moje smýšlení - lidské nebo Boží.            P. Zdeněk Pospíšilík


Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: