Rosteme ve víře - Biblistika

NOVÝ ZÁKON

 

Tradice

 

Pojem Tradice

V minulých dílech jsme se soustředili na Písmo. Doufám, že nikoho nepřekvapím, když uvedu, že písemnému záznamu knih, hlavně SZ, předcházelo ústní předávání z generace na generaci. A to není nic jiného než tradice - z latinského traditio – podání (ústní).

Pod tento pojem můžeme zařadit kázání a práci apoštolů, formování prvotních obcích, rozvoj liturgie a v neposlední řadě také vyznání víry – symbol (Tradice chápana v úzkém smyslu).

Proces předávání z generace na generaci spojuje jednotlivá pokolení a vytváří z nich společenství víry (Tradice chápaná v širším smyslu). Tedy i my jsme součástí tohoto procesu, který nás spojuje s našimi předky a také s našimi potomky.

 

Vztah Tradice a Písma

Z výše uvedeného důvodu se ve východním křesťanství nadřazuje Tradice před Písmem. V západním křesťanství je důraz kladen na Písmo, což souvisí s vynálezem knihtisku. 

Musíme mít však na paměti, že jakási nadřazenost Písma nad ústním předáváním úzce souvisí s působením Ducha svatého. Soubor Svatých Písem byl tradován, zapsán, redigován a předkládán za přímého Božího vnuknutí – inspirace. Můžeme tedy říci, že Písmo není možné jen tak oddělit od Tradice díky vzájemné provázanosti.

O tomto vztahu krásně hovoří konstituce O Božím zjevení (Dei verbum) II. vatikánského koncilu v čl. 9: „Posvátná tradice a Písmo svaté jsou ve vzájemném a těsném spojení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene a splývá jaksi v jedno a směřuje k témuž cíli. Písmo svaté je Boží řeč zaznamenána z vnuknutí Ducha svatého a posvátná
 tradice pak předává Boží slovo, které svěřil Kristus Pán svatým apoštolům a bez porušení jejich nástupcům, aby je osvěcováni Duchem pravdy ve svém hlásání věrně uchovávali, vykládali a šířili. A to je důvod, proč církev nečerpá svou jistotu o všem, co bylo zjeveno, pouze z Písma svatého. Proto se má obojí přijímat se stejnou láskou a vážností.“

Tento výmluvný text v několika větách vystihuje podstatu vztahu mezi Písmem a Tradicí. Tradici můžeme označit jako prostor, v němž se uskutečňuje Boží zjevení.

 

Trojí funkce Tradice

Tradice chápána v širším slova smyslu se stává pro křesťanskou víru základním – konstitutivním – prvkem. V ní je uzavřen vznik Písma i otázka kánonu. Ústní tradice sama doplňuje to, co nebylo v Písmu zachováno a navíc obsahuje i výklad a porozumění zapsanému  slovu. Tradice má tedy 3 základní funkce: uchovává, zajišťuje pokračování a je podkladem pro obnovu.

Základem jsou apoštolové, jejich osobní zkušenosti a hlásání, jenž jsou základem Tradice. Každý redaktor knih NZ nebo vykladatel těchto knih musel přihlížet k tomu, co řekli nebo napsali očití svědci, Ježíšovi učedníci.

Na to navázal živý duch společenství, který se projevuje nejvíce v liturgii a jenž pomáhá rozvíjet to, co bylo přijato od základu: Ježíš a apoštolové.

       P. Zdeněk Mlčoch

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: