Úvodník - květen 2017

Milí čtenáři Slova,

celý katolický svět se právě chystá oslavovat výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Už 100 let Církev uchovává toto zjevení nejen jako pravdivé a kanonické, ale především ve své praxi čerpá z jeho pravd a tajemství. Nechci zde psát o těchto tajemstvích, která určitě dobře znáte. Nechci mluvit ani o sv. Janu Pavlu II., jehož celý pontifikát byl s tímto zjevením úzce spojený a on sám sebe považoval za jednu ze součástí zjevených tajemství. Chtěl bych Vám paradoxně připomenout to, co říkal Kristus v podobenství o Lazarovi: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají.“ (Lk 16, 29).

V kontextu tohoto podobenství tato slova připomínají každému z nás, že vše, co potřebujeme k životu z víry na cestě do nebe, nacházíme v Písmu svatém a ve svátostech. Každé jiné zjevení je, laicky řečeno, něčím „navíc“, něčím, co nás má na cestě víry povzbudit, před něčím varovat, ale v žádném případě nemůže být prio-ritní a primární v prožívání víry. Bohužel pastorační praxe ukazuje pravý opak. Dnešní katolíci často touží po různých zjeveních, tajemných mysteriích a zážitkových poutích. Znám kněze, kteří častěji než ve své farnosti jsou na pouti v Lurdech, ve Fatimě, v Medžugorii nebo v La Salettě. Znám věřící, kteří neustále přes email nebo letáčky oznamují všem ostatním nějaké zjevené poselství, skrytá tajemství a slova Panny Marie nebo Pána Ježíše. Je to velmi atraktivní a emoční oproti „standardu“, který den co den prožíváme ve své farnosti. Ve stejném kostele, se stejným knězem, se stejnými lidmi atd. V našem děkanátu připravujeme pouť do Koclířova, jakési „české Fatimy“, budeme také prožívat národní pouť do portugalské Fatimy a papež František nám při této příležitosti všem připomněl možnost získávat plnomocné odpustky kdekoliv na světě během fatimských oslav. Není to pro nás spíše výzva, abychom se vrátili k zdrojům naší víry: Písmu svatému a k svátostem přímo v našich  farnostech?  A  tam  hledali pomoc na cestě do nebe. Přece podobenství o Lazarovi končí slovy: „Pokud neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých“ (Lk 16, 31). Kdo nerad chodí každou neděli do svého obyčejného a vesnického kostela, kdo neochotně otevírá Písmo svaté a přistupuje ke svátostem tam, kde bydlí, kdo v každém faráři vidí jenom slabého a hříšného člověka, před kterým se nechce otevírat a s ním hovořit o Bohu a svých pochybnostech – tomu, jak se bohužel domnívám, nepomůže ve víře ani ta nejkrásnější pouť na tom největším poutním místě světa. Takto to v našem životě bývá, že to, co je krásné a důležité, se uskutečňuje tady a teď, v tom co je všední a obyčejné, i když to často ani takto nevnímám a ani takto necítím.                                                      P. Piotr Wardecki

 

 

 

 

 

 

 

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: