Rosteme ve víře - Biblistika

NOVÝ ZÁKON

 

Pavlovy listy – 1. část

Život sv. Pavla

Pavel se narodil v Tarsu v Cilicií (v dnešním Turecku). Rok narození není znám, ale můžeme říci, že na začátku křesťanského letopočtu. Pocházel z židovského kmene Benjamín, měl také římské občanství. Už od mládí byl vyučován v hebrejské bibli, a také ve znalosti řečtiny. Jeho učitelem byl Gamaliel, o němž je řeč ve Skutcích apoštolů (Sk 22,3). Původní povolání sv. Pavla bylo stanařství, tedy zpracování kůže. Můžeme říci, že se s Kristem za jeho pozemského života nesetkal. Byl velmi horlivým pronásledovatelem církve, kterou chápal jako ohrožení židovské víry. Zlom nastal při setkání se zmrtvýchvstalým Kristem před Damaškem. Od této chvíle se stává horlivým hlasatelem Krista. Jeho misijní působení lze rozdělit na tři cesty. Ta poslední končí jeho uvězněním a deportací do Říma, kde podstoupil mučednickou smrt kvůli svému Mistru.

První list Soluňanům (1 Sol)

Křesťanskou obec v Soluni založil sv. Pavel. Její základ tvořili židé, ale převážná část byli bývalí pohané. Po krátké době (asi 3 týdny) přiměli křesťané Pavla, aby odcestoval, protože se proti němu chystaly nepokoje. Chtěl se k nim ještě vrátit, ale už se mu to nikdy nepodařilo. Poslal k nim tedy Timoteje a pod dojmem jeho zpráv napsal tento list v Korintě asi kolem r. 50. Jedná se tedy o nejstarší knihu NZ!

V tomto listu najdeme množství napomenutí a poučení, která lze aplikovat i na dnešní dobu. Hovoří také o druhém příchodu Páně a připravenosti na něj. V závěru listu napomíná křesťany k úctě k představeným. Dále aby nemalomyslněli a vážili si darů, zvláště darů Ducha svatého.

Druhý list Soluňanům (2 Sol)

Tento list byl pravděpodobně napsán několik měsíců po 1. Sol, tedy také v Korintě r. 50 nebo 51.

Je opět plný napomenutí a poučení. Snad největší význam pro nás může mít výzva k vytrvalosti ve víře. Také zde nalezneme varování před blouznivým očekáváním konce světa a před zbožností, která se stahuje ze světa a neplní úkoly, ke kterým vybízí evangelium.

Galaťanům (Gal)

Adresáty listu byli církevní obce Galacie (v dnešním Turecku). Pavel jej napsal pravděpodobně v Efesu kolem roku 55-56.

Nejdůležitějším tématem listu je svoboda a ospravedlnění. Někteří židokřesťané totiž považovali jako nutnou podmínku ke spáse přijetí Mojžíšova zákona. Pavel měl vysokou představu o Mojžíšově zákoně, ten ale nemůže vést k ospravedlnění. Křesťan je svobodný, ale podléhá zákonu lásky. Látka tohoto listu je důležitá, protože se dotýká i každého z nás – vždyť i my jsme v pojetí Nového zákona pohanokřesťané.

První list Korinťanům (1. Kor)

Město Korint bylo na tehdejší dobu velkoměsto se všemi jeho výhodami a nešvary. Evangelium přinesl do Korinta Pavel na své 2. misijní cestě asi r. 50. a strávil tam více než 18 měsíců. V NZ máme 2 listy do Korinta, ale můžeme říci, že jich napsal nejméně čtyři. Před 1. Kor poslal jeden a před 2. Kor napsal „druhý“ list. Bohužel dochovaly se nám jen dva. Tento list napsal apoštol v Efesu kolem roku 55-57.

Pavel se vyslovuje proti nešvarům v obci (vytváření skupin, smilstvo a další) Druhá část listu se zabývá praktickými otázkami života křesťana (manželství, slavení eucharistie apod.). Zde nalezneme také známou Velepíseň lásky a nejstarší dochovanou zprávu o ustanovení Eucharistie (1 Kor 11,23-26). Připomínám, že evangelia jsou mladší než listy. Můžeme v tomto listu nalézt také povzbuzení pro těžké chvíle (1 Kor 10,13).

Druhý list Korinťanům (2. Kor)

Na základě tohoto listu se můžeme domnívat, že Pavel ještě jednou navštívil Korint a opět se vrátil do Efesu. Mezi tím se však v Korintě objevili lidé, kteří agitovali proti Pavlovi. A to můžeme označit jako důvod k napsání tohoto listu. Místem je opět Efes a období je stejné jako u 1 Kor, tedy mezi léty 55 -57.

V tomto listu se Pavel asi nejvíce otevírá: otevírá své nitro a osvětluje životní detaily, důležité pro historii. Můžeme zde vidět, jak silná byla u Pavla víra v Krista. Povzbuzením nám mohou být Kristova slova: „Stačí ti moje milost. Síla se zdokonaluje ve slabosti. Když jsem slabý, tehdy jsem silný.“ (2 Kor 12,9.10) Zajímavý je Pavlův pohled na zdánlivě vnější a technické věci, dívá se na ně totiž očima víry a snaží se odhalit jejich duchovní pozadí (8. a 9. kapitola).

List Římanům (Řím)

Jedná se o nejrozsáhlejší list nejen délkou, ale i teologickým významem. Proto stojí v čele sbírky Pavlových listů. Vznik křesťanské obce jsou ne-jasné a nejspíše je nelze přisuzovat konkrétnímu apoštolovi. Víru v Krista sem přinesli asi židokřesťané z Jeruzaléma. Jelikož došlo k vnitřním sporům mezi Židy o Ježíše, způsobilo to později nejspíše vyhnání židů z Říma.

Pavel se chystal do Říma, protože měl také v plánu návštěvu v Gálii (dnešní Španělsko). Svou návštěvu v Římě se proto snažil připravit svým listem. Místem napsání bude pravděpodobně Korint, protože v té době už byl na cestě do Jeruzaléma. Mohlo by to tedy být mezi roky 56-58.

Pravost Pavlova autorství je doložena brzy. Obsa-uje totiž hlavní teologické myšlenky apoštola Pavla, které jsou více zpracovány než v listu Galaťanům – svoboda a ospravedlnění. Za perlu tohoto listu můžeme označit 8. kapitolu – jakýsi manifest křesťanské naděje.

Pokračování příště.               P. Zdeněk Mlčoch 

Ostatní třídění: 
Zaměření: 
Druhy obsahu: