Emeritní papež Benedikt XVI. slaví své 90. narozeniny

Rok 1958 byl obrovským mezníkem na poli jeho života. Stává se tak nejmladším profesorem Teologie na světě ve věku 31 let, a to obhájením disertace „Teologie dějin v díle sv. Bonaventury.“ Stal se nyní profesorem na plný úvazek. Dogmatickou a fundamentální teologii přednášel na univerzitách ve Freisingu, Bonnu, Münsteru a Tübingenu. Zde v Tübingenu vznikla snad jeho nejznámější kniha Úvod do křesťanství, která je souborem přednášek (1968). V Řezně se pak stává vedoucím katedry dogmatické teologie a dějin dogmatu. Zastával zde také místo prorektora univerzity. Někteří odborníci tvrdí, že má inteligenční kvocient vyšší než Albert Einstein. V Německu se tvrdí, že od dob Martina Luthera nebylo významnější osobnosti. Kardinál Meisner na jeho adresu řekl: „Má inteligenci dvanácti profesorů a je zbožný jako dítě v den svého prvního svatého přijímání.“ Ačkoliv mohou být tato tvrzení jakkoliv přehnaná, snaží se vylíčit jeho obrovské nadání. Jeho vynikajících znalostí a zkušeností chtěla využít Německá biskupská konference, a proto je povolán do Vatikánu. Tam Svatý otec Jan XXIII. roku 1962 otevřel II. Vatikánský koncil. Stává se teologickým poradcem tzv. „peritus“ kardinála Josepha Fringse, arcibiskupa v Kolíně nad Rýnem. O deset let později se stal členem Mezinárodní teologické komise, oficiálního poradního orgánu papeže pro teologické záležitosti. A o patnáct let později od otevření II. Vatikánského koncilu přišlo Ratzingerovi jmenování do biskupské služby, aby se ve věku padesáti let stal arcibiskupem Mnichova a Freisingu. Dobře věděl, že přijetím tohoto rozhodnutí se bude muset nadobro vzdát své katedry a akademické kariéry. Ve své autobiografii popisuje, že chtěl odmítnout. Proto se rozhodl vyhledat svého zpovědníka a duchovního vůdce. Ten mu doporučil, aby rozhodnutí papeže uposlechl, poněvadž slib poslušnosti slíbil při svém kněžském svěcení. Tak je Ratzinger 28. května 1977 vysvěcen na biskupa a o měsíc později je jmenován do kolegia kardinálů. Na stejné konzistoři přijal kardinálský klobouk i pražský arcibiskup František Tomášek. O době, kdy vyměnil učitelskou katedru za katedru biskupa, se píše: „Z místa profesora teologie, který pravdu hledá, přichází na místo pastýře, biskupa, jehož úkolem je mimo jiné pravdu střežit. Téma pravdy, poznatelnosti pravdy, rozumnost a pravdivost křesťanské víry, patří od prvopočátku k tématům Ratzingerova myšlení.“ O rok později se Ratzinger účastní konkláve, ze které vzejde nový pastýř církve Jan Pavel I. Zůstává však v úřadu pouhých 33 dní. Dne 16. října 1978 zasedá konkláve znovu, ze kterého přichází nový papež z Krakova a přijímá jméno Jan Pavel II. Tím začíná společná cesta těchto velikánů. Je také známo, že encykliky Veritatis splendor a Fides et ratio probíhaly ve vzájemné spolupráci a přátelském dialogu. Jan Pavel II. si je vědom, jaký přínos může mít Ratzinger v Kongregaci pro nauku víry. Proto ho požádal, aby opustil Freising jako sv. Korbinián a usedl do čela této kongregace. Stává se i předsedou Papežské biblické komise a Mezinárodní teologické komise. Navzdory své vytíženosti v úřadu tohoto orgánu však nepřestává publikovat, psát články a jezdit na konference.

V této době bylo třeba připravit nový katechismus, který bude „víru jasně artikulovat“, jak píše Benedikt XVI. Proto byl Ratzinger pověřen, aby v letech 1986 - 92 předsedal této komisi pro přípravu nového Katechismu katolické církve. Roku 1998 je jmenován viceděkanem kolegia kardinálů a 2002 je zvolen děkanem téhož orgánu. Mimo jiné můžeme jmenovat, jaké posty Ratzinger zastával. Od roku 2000 je čestným členem Papežské akademie věd, člen Rady Státního sekretariátu pro mezinárodní vztahy, člen Kongregace pro východní církve, pro bohoslužbu a svátosti, pro biskupy, pro evangelizaci mezi národy, pro katolickou výchovu, pro klérus a svatořečení; člen Papežské rady pro jednotu křesťanů a pro kulturu; člen papežských komisí pro Latinskou Ameriku, komise Ecclesia Dei, komise pro správný výklad Kodexu kanonického práva a komise pro revizi Kodexu kanonického práva východních církví. Během své práce v Kongregaci požádal kardinál Ratzinger třikrát papeže o uvolnění z funkce. Těšil se, že se vrátí zpět do svého milovaného Bavorska, kde bude dále studovat a psát knihy. Jan Pavel II. nevyhověl žádné této prosbě a ponechal si jej po svém boku až do své smrti roku 2005.

Bylo třeba zvolit nového pastýře, který půjde ve šlépějích, které nám zanechal Jan Pavel II. Mnohým bylo zřejmé, že nikdo jiný nemůže jít v jeho kontinuitě než Ratzinger. Připadal si však příliš starý na to, aby vedl církev. Předsedal pohřební mši i všem obřadům, ze kterých 19. dubna 2005 vzešel jako papež. K této situaci se vrací ve své homilii: „Slyšel jsem nad sebou svištět jakoby gilotinu a říkal jsem Pánu: Tohle mi nedělej, máš kolem sebe jiné, mladší.“ Možná se vyskytl ve stejné situaci jako onoho jara 1977, kdy měl přijat biskupskou volbu. První slova věřícím na Svatopetrském náměstí zněla: „Po velkém papeži Janu Pavlu II. zvolili páni kardinálové mě, obyčejného a bezcenného dělníka na vinici Páně. Pán pracuje s nedostatečnými nástroji.“ Jeho první kroky nevedly do papežského paláce, jak bývalo zvykem. Zavítal do svého kardinálského bytu, aby se rozloučil se svými přáteli, kde pronesl: „Nemohu uvěřit, že stojím nyní na jiném místě. Připadám si, jako když Pán řekl Petrovi: Až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede tě, kam nechceš.“ Je pravdou, že Ratzinger netoužil po tom stát se biskupem či papežem. Jeho touhou byly knihy a archivy, které rád studoval. Je známý svou skromností. Můžeme uvést některé příklady známé světu. Když jezdil na dovolenou jako kardinál, přebýval v kněžském semináři a jedl stravu jako ostatní bohoslovci. Hodinky, které nosí, sdědil roku 1991 po smrti své sestry.

 

 

 

Na reflexi jeho pontifikátu je příliš brzy. Můžeme však připomenout ojedinělé gesto pontifikátu, kdy světu oznámil svou rezignaci a uchýlil se do ústraní letního sídla papežů Castel Gandolfa a následně do kláštera Mater Ecclesiae. Někteří lidé to vnímali jako útěk či strach. Jiný břeh lidí to vnímá jako pokorné uznání pozbytí vlastních sil k vykonávání tohoto úřadu. Koneckonců to jsou i slova Benedikta XVI. Zůstal jiným způsobem, aby uvolnil místo někomu vhodnějšímu. Jednoho dne se vyjádřil, že vnímá toto své rozhodnutí jako dobré, když vidí vanutí Ducha svatého v novém papeži Františku. Mezi nimi lze také vnímat vzájemnou úctu i přátelství. Papež František přiznává, že před každou svou apoštolskou cestou navštěvuje svého předchůdce, kam si jde pro rady. A nazval Benedikta jako „moudrého dědečka uprostřed Vatikánských zahrad“. Benedikt ve své děkovné řeči zase pronesl na adresu Františka: „Spíše než Vatikánské zahrady je Vaše dobrota místem, kde bydlím a jsem chráněn.“ Jako byl Ratzinger teologickým poradcem na koncilu, tak je i dnes Benedikt teologickým poradcem nového papeže. Dostává texty, které čte a ke kterým píše komentáře. Někdy velice obsáhlé. Příkladem je dopis jednomu filozofovi, který popírá historicitu Ježíše Krista, ke knize „Drahý papeži, píši ti.“ Na toto tvrzení napsal Benedikt XVI. apologii, která je velice svěží, nebere si žádné servítky, ovšem je artikulována s úctou, která je jemu vlastní. Spojení mezi Františkem a Benediktem není však pouze profesní, ale i přátelské. Čas od času papež František zavítá do kláštera. A ještě častěji jsou spolu v kontaktu telefonicky. Benedikt je zván na veřejná setkání, jako byly kardinálské kreace, žehnání sochy archanděla Michaela v zahradách Vatikánu, svatořečení svých předchůdců, převzetí čestného doktorátu, 65. výročí jeho kněžství v Apoštolském paláci či otevírání Svaté brány v roce Milosrdenství.

Tento dlouhý a bohatý život bychom mohli dlouho popisovat. Dovolím si ho však uzavřít nádherným citátem kardinála Joachima Meisnera, který je dlouhodobým přítelem papeže Benedikta: „S Benediktem XVI. se přátelím již 37 let. On je nejinteligentnější člověk, se kterým jsem se kdy setkal. Je to nejhlubší teologický myslitel a zároveň nejpokornější člověk, kterého znám. Poznání Boha a pokora jsou u něj v symbióze - a díky tomu je fascinující osobností. Myslí mu to pořád naprosto skvěle. Měli bychom se za něj stále modlit. Je to úžasný kněz - biskup a papež.“ Otče Benedikte, všechno nejlepší!              Josef Hovád 

 

 

 

 

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: