Milosrdní jsou blahoslavení . . .

„Milosrdenství je opravdová forma poznání. Víme, že k poznání se dochází prostřednictvím různých forem. Poznává se skrze smysly, poznává se intuitivně, prostřednictvím rozumu a dalších forem. Je však také možné dojít k poznání skrze prožitek milosrdenství, protože milosrdenství otevírá bránu mysli, aby bylo možno lépe chápat tajemství Boha i naší osobní existence. Milosrdenství nám umožňuje pochopit, že násilí, zášť a pomsta nemají žádný smysl, a jejich první obětí je ten, kdo v sobě tyto pocity živí, protože tak přichází o svoji vlastní důstojnost. Milosrdenství otevírá také bránu srdce a umožňuje projevovat blízkost zejména těm, kdo jsou osamoceni a odsouváni na okraj, aby mohli pocítit, že jsou bratři, děti téhož Otce. Pomáhá rozpoznat ty, kdo potřebují útěchu, a umožňuje nacházet odpovídající slova povzbuzení.

Drazí bratři a sestry, milosrdenství rozehřívá srdce, kterému umožňuje vnímat potřeby bratří sdílením a účastí. Milosrdenství vlastně zavazuje všechny, aby se stali nástroji spravedlnosti, smíření a pokoje.“

Tato slova pronesl papež František v neděli 23. dubna na Svatopetrském náměstí. A tato slova ve mně zarezonovala odpoledne při vítání s dětmi, rodinami a návštěvníky, kteří se přišli podívat na vystoupení našich nejmenších s přáním pro maminky k jejich svátku, který budeme brzy slavit. Vítala jsem se s rodinami, mezi kterými jsem si podávala ruku se starší paní, která si povídala s chlapcem ze školky, a protože jsem ji ještě nikdy neviděla, ptám se jí: „Vy jste babička?“ A ona odpověděla omluvně: „ Já jsem jen sousedka a moji milí mě vzali dnes s sebou.“ Mezitím přišli rodiče chlapce a maminka vysvětluje: „Ale ano, to je naše babička. Naše adoptivní babička. Bydlíme naproti sobě na patře a máme se moc rádi. Ani nevíme, co bychom si počali, kdybychom se neměli.“ Poté babičku objala a slzy dojetí se nedaly přehlédnout. Tato rodina viděla. Jako milosrdný samaritán obvázali krvácející a mokvající ránu samoty jedné paní a tuto samotu uzdravili. A to je krásné. To krásné je mezi nimi. Oni se mají navzájem.

Vystoupení dětí začalo kolem patnácté hodiny, kdy za zpěvu písničky přišly děti do sálu se svými učitelkami. Můžeme se na toto vystoupení dívat různě: můžeme hodnotit úroveň sestavení programu, úroveň projevu dětí, barevnost kostýmů, bohatství rekvizit… Také se můžeme dívat na jednotlivé děti: jejich spontaneitu, u některých teatrálnost, u jiných stydlivost, kterou se snaží zakrýt třeba tím, že po celé vystoupení zavřou oči, aby je nikdo neviděl… Také můžeme sledovat rodiče, jak s napětím prožívají, když právě jejich dítko zpívá sólově písničku nebo mluví svou roli v pohádce a pozorovat u nich velkou úlevu, když dítko text správně řekne či zazpívá... Můžeme pozorovat diváky, kteří se dobře baví nebo posuzují… Na konci vystoupení děti maminkám zanesly vlastnoručně vyrobené přáníčko, do kterého nadiktovaly paní učitelce to, co mamince k svátku přejí a předaly jim obrázek, na který svoji maminku nakreslily. Chvíle dojetí vystřídala potřeba dětí odpočinout si po dlouhém vypětí, a tak odešly do mateřské školy za hračkami. Rodiče a všichni, kteří přišli společně prožít nedělní odpoledne, mohli po krátké přestávce shlédnout fotografie a poslechnout si vyprávění paní ředitelky o životě v mateřské škole. Tuto obrazovou prezentaci můžete vidět ještě 1. července, v den primice. Čas vyprávění zpříjemnily maminky tím, že napekly dobroty a paní školnice připravila teplé nápoje pro všechny přítomné. Maminky, bylo to moooc dobré!

Můžeme také vidět celek odpoledne: děti a paní učitelky strávily hodiny nácviku na vystoupení, maminky desítky minut pekly dobroty, prarodiče putovali dálku za svou rodinou, návštěvníci přišli se zájmem podpořit snahu nejmenších… Všichni jsme se sešli v jeden čas s různým nastavením, s odlišnou náladou, odlišným pohledem… Přišli jsme, společně dýchali, byli jsme tady pro sebe navzájem… Společný čas jsme ztráceli nebo naplnili? To si může zodpovědět každý sám.

Na závěr bych ráda povzbudila každého k tomu, aby zkoumal svůj pohled a snažil se ho srovnávat s pohledem Ježíše v evangeliích. Možná budeme všichni moc překvapeni. Je to pohled skrytý uvnitř našeho srdce schovaný za všemi našimi maskami. Jak těžko a současně snadno objevitelný…                                                                                    Iveta Frýdková

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: