Pouť kokorských rodin na Velehrad

 

V neděli 11.9. jsme my, „Kokoráci“, navštívili baziliku Nanebevzetí Panny Marie a Svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě. Tato bazilika je součástí Velehradského kláštera a je nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky s bohatou historií.

Počasí nám přálo (na září až moc horko), a tak jsme ráno vyrazili auty na cestu. Nejdříve jsme šli na mši svatou, která se nám moc líbila. Po ní jsme si prohlédli baziliku, ale já jsem se těšila do katakomb. Venku se naše početná skupinka (10 dospělých a 16 dětí) rozdělila, aby si každý pochutnal na obědě. A co by to bylo za výlet, kdyby aspoň polovina účastníků neměla řízek s chlebem. Po obědě jsme prošli Bránou milosrdenství a spěchali jsme do katakomb. Tam jsme viděli kostnici, ze které mi běhal mráz po zádech a pak jsem z ní měla i noční můry. Viděli jsme zlatou růži, jako symbol vyznamenání Zlaté růže, udělené velehradské bazilice papežem Janem Pavlem II. Byla velice krásná.

Naše skupinka se opět sešla před Archeoskanzenem Modrá. Dívali jsme se, jak se dřív žilo, k vidění byla domácí zvířata (dokonce i málo viděný oslík) i to, jaké úly obývaly včeličky. Prohlédli jsme si kovárnu, srub, vyhlídkovou věž, mlejn a mohli jsme pozorovat při práci „malérečku“ – její krásné kraslice jsme si mohli zakoupit.

Zvládli jsme navštívit i botanickou a sladkovodní expozici Živá voda. Nejvíce nás všechny zaujal vodní tunel, ve kterém byly obří ryby. Všechno jsme si poctivě prohlédli. Odměnou za to, že jsme tento výlet zvládli i ve velkém horku, nám bylo nečekané koupání s rybičkami. My větší jsme si mohli vyhrnout nohavice a svlažit si nohy, někteří z nás byli ovšem tak „šikovní“, že jim ujela noha a hned bylo veselo.

 

Všichni účastníci děkují Dominikovi Jurečkovi a jeho rodině, kteří tuto pouť rodin zorganizovali.         Terezie Zlámalová

 

 

Farnosti/organizace: 
Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: