Místní bratrské společenství sekulárního františkánského řádu

Pokoj a dobro.

Tímto pozdravem se po vzoru sv. Františka pozdravují jeho následovníci, mezi které patří také bratři a sestry z františkánského řádu sekulárního, tedy „světského“, scházející se v prostředí naší farnosti v současné době v počtu patnácti členů.

„Třetí řád“, jak byl původně nazýván, založil sám sv. František roku 1221 pro ty, kteří nemohli vstoupit do Prvního (mužského) či Druhého (ženského) řádu. První životopisec sv. Františka z 13. stol., Tomáš z Celana, píše o počátcích františkánského hnutí: „Mnozí, šlechtici i prostí, duchovní i laici, začali se z Božího vnuknutí přidávat k svatému Františkovi, aby se pod jeho vedením navždy zasvětili Bohu. On, jako přetékající řekou, zaplavil všechny proudy nebeské milosti a nadpřirozených darů, takže půdu jejich srdcí ozdobil květy ctností. Podle jeho příkladu, pravidel i nauky se Kristova církev obnovila v obojím pohlaví a triumfuje v trojím bojovém šiku vyvolených. A všem dal směrnice pro jejich život a každému stavu ukázal pravou cestu ke spáse."

Obvyklým vyjádřením podstaty našeho přičlenění k sekulárnímu františkánskému řádu je, že „se snažíme následovat Krista po způsobu, jakým to uskutečňoval svatý František, a to ve světě, každý v tom životním stavu, ve kterém se nachází“. Je to jistě pravda, avšak je to cíl, ke kterému může vést mnohdy dlouhá cesta. A tak myslím, že výstižnější bude o nás říci, že mnozí z nás vstupovali do společenství s vědomím, že potřebujeme být tak trochu neseni k tomuto cíli, a to silou slibů, kterými se zavazujeme zachovávat evangelium po vzoru sv. Františka. Nástrojem nám má být konání pokání, snaha o lásku a bratrství se všemi lidmi, chudoba či dobrovolná skromnost, a především častá modlitba a četba evangelia.

Jako v každém řádu platí i u nás určitá pravidla, která jsou shrnuta v naší řeholi. Uchazeč začíná svůj život ve společenství obdobím počáteční formace, která má dva stupně – čekatelství a noviciát - a v tomto celkem asi dvou až tříletém období, má povolání možnost dozrát. Následují sliby zachovávat řeholi (neboli profese), které lze skládat třikrát pouze na jeden rok, a poté s platností do konce života. Vnějším znamením naší příslušnosti k řádu je znamení Tau, nošené např. na krku a také řádové jméno, které si každý sám volí při zahájení noviciátu.

V České republice je v současné době necelý tisíc profesních členů, scházejících se asi v padesáti kanonicky ustavených společenstvích. Každé společenství má svou radu, v jejímž čele stojí ministr společenství a dále duchovního asistenta, kterým je pro naše společenství bratr Česlav z prvního řádu bratří františkánů, který za námi věrně dojíždí z Moravské Třebové. Setkáváme se pravidelně jednou měsíčně, střídají se setkání v úterý odpoledne v 16.00 na Sonusu a sobotní setkání, která zpravidla zahajujeme společnou ranní mší svatou nebo bohoslužbou slova a pokračují na Sonusu. Bratr Česlav, formátor společenství či pozvaný kněz mají pro nás připravenu promluvu či jiný duchovní program, důležitou součástí setkání je modlitba, společně čteme františkánské prameny.

Vždy mě oslovovalo ono opravdové bratrství, které jsem zažila na všech úrovních setkávání františkánů. Kéž se nám daří toto prožívané bratrství šířit také dál, jak nám to ukládá jeden ze článků naší řehole: „Smysl pro bratrství ať jim dá radost a ochotu být zajedno se všemi lidmi, zvláště s nejmenšími. Ať se snaží pro ně vytvořit životní podmínky důstojné tvorů vykoupených Kristem.

Bližší informace o našem společenství či SFŘ v České republice můžete najít na webových stránkách www.sfr.czhttp://www.frantiskani.php5.cz/.

Termíny našich setkání bývají uveřejňovány v děkanátním časopisu. Rádi Vás mezi sebou uvítáme.                                                                                                                                                                                                                                                      Eva Jeronýma Prinzová

Druhy obsahu: