Mons. ThDr. Bohumil Zlámal

Narodil se 21. prosince 1904 v Oprostovicích, patřících k farnosti Soběchleby. Rodiče byli chudobní domkáři, Bohumil byl jejich druhorozeným synem. Otec brzy zemřel a maminka se musela postarat o tři chlapce, jejichž poručníkem se stal František Solař, rolník v Oprostovicích. Nejstarší Josef byl zdravý, ale malý Bohumil často a dlouho stonal, a tak do národní školy v Oprostovicích chodil osm let (1910 – 1918). Josef se živ a skoro zdráv vrátil z první světové války jako ruský legionář a stal se hlavou rodiny. Ujal se hospodářství a péče o maminku Josefu i bratry.

Co v hospodářství se slaboučkým, byť nadaným klukem? Raději ať zkusí vystudovat a třeba získá nějaké úřednické místo. Tak byl patnáctiletý Bohumil v roce 1919 přijat do chlapeckého semináře v Kroměříži a úspěšně tam absolvoval první tři třídy Arcibiskupského gymnázia. Jenže pro zánět mozkových blan a propuknuvší TBC musel studia zase přerušit. Kvartu absolvoval v Kroměříži soukromě, aby tak ukončil aspoň nižší gymnázium. Požádal ze zdravotních důvodů o odklad vojenské služby (byl odveden 7. dubna 1926) a úřady mu vyhověly. Nadaného mladíka se ujal a štědrým příznivcem se mu stal P. Ferdinand Chýlek. Zprostředkoval jeho přijetí k 1. září 1926 do kvinty reálného gymnasia v Přerově a sehnal mu ubytování u paní Filomeny Parákové, na Osmeku 17. Bohumil odmaturoval s vyznamenáním 12. června 1930.
Od 1. října 1930 do 19. září 1931 konal vojenskou presenční službu u 36. pěšího pluku v Užhorodu „ako pisár a strážny“ a po ní vstoupil do semináře a na studia teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen arcibiskupem Leopoldem Prečanem 5. července 1936 v Olomouci. Primici slavil 12. července 1936 v Soběchlebích, primičním kazatelem byl P. Ferdinand Chýlek. 29. 7. 1936 sloužil slavnou mši sv. v přerovském farním kostele a po ní udílel novokněžské požehnání.
Jako novokněz byl k 1. srpnu 1936 ustanoven 2. kooperátorem farnosti u sv. Mořice v Olomouci. Kromě kněžských povinností se věnoval studiu církevních dějin, především cyrilometodějské misii a její tradici na Moravě. Byl redaktorem časopisu „Mojmírova říše“, a také známým a ohnivým kazatelem.
Při tzv. Protektorátní akci (akce „Albrecht der Erste“) byl označen jako „Deutschfeindlicher Priester“ -„kněz nepřátelský vůči Němcům“. 1. září 1939 byl zatčen přímo při kázání v kostele P. Marie Sněžné a jako „rukojmí“ uvězněn spolu s P. Ferdinandem Chýlkem a P. Aloisem Čápem. Do 8. září 1939 byli ve sběrném táboře v bývalých železárnách ve Štěpánově u Olomouce. Odtud byli přes Brno a Prahu převezeni do koncentračního tábora v Dachau, P. Zlámal se stal 10. září 1939 vězněm č. 30.191. 27. 9. 1939 byla většina „rukojmích“ převezena do Buchenwaldu, kde P. Chýlek zemřel. Od 23. 5. 1942 byli zbylí kněží vráceni do Dachau, jehož část byla „kněžským koncentrákem“.
P. Zlámal přežil transport i následující tři kruté roky. Z Dachau se vrátil zubožený 25. května 1945 a k 1. červnu 1945 opět oficiálně nastoupil na své místo kooperátora u sv. Mořice. Krátce nato byl ustanoven kooperátorem v Laškově, aby se mohl zotavit, ale v létě musel být zproštěn duchovní služby a poslán na zdravotní dovolenou.
V Přerově bylo obnoveno vydávání „Nového národa“ s přílohou „Vlast v ponížení a oběti“, jehož odpovědným redaktorem se stal Stanislav Jadrníček a redaktory P. Bohumil Zlámal a Josef Janík. Zdejší patrocinium se slavilo v neděli 12. srpna 1945, P. Bohumil Zlámal měl slavnostní kázání a slavnou mši svatou sloužil P. Alois Čáp.
K 1. 10. 1945 se P. Zlámal stal asistentem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, suplentem církevních dějin a současně examinátorem při státních a rigorózních zkouškách z církevních dějin. Rok nato obhájil doktorskou dizertaci „Cyrill František Napp“, věnovanou osobnosti brněnského augustiniána, vzdělance a vlastence, významného veřejného činitele, přítele Dobrovského, Palackého a Šafaříka. 24. října 1946 byl promován doktorem teologie. 24. října 1947 byl při odbojářské slavnosti na Horní Bečvě vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 (č. 39.232, udělen prezi-dentem Edvardem Benešem 18. července 1947), který mu předal tehdejší náčelník generálního štábu generál Bohumil Boček současně s Čs. vojenskou medailí 1. stupně Za zásluhy (č. 20.661, udělena 18. 7. 1947).
Vládním nařízením č. 112/50 Sb. ze dne 14. července 1950 byly zrušeny veškeré dosavadní teologické fakulty a učiliště a nahrazeny jediným seminářem a fakultou v Praze, později přesunutými do Litoměřic. ThDr. Zlámal po zrušení olomoucké fakulty odešel k 14. červenci 1950 jako kooperátor do Velkých Opatovic u Jevíčka, a pak byl od 1. prosince 1960 kooperátorem ve Frenštátě pod Radhoštěm.
30. června 1961 byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů propuštěn z duchovní služby, 14. července 1961 se odstěhoval do Charitního domova pro kněze v Senohrabech u Prahy. Od 30. září 1961 mu byl přiznán plný invalidní důchod.
Od 16. dubna 1962 až do října 1968 bydlel v podnájmu v Kyjově u paní Marie Borovičkové a byl pověřen duchovní správou skupinky slovenských sester kongregace sv. Kříže, pracujících v Ústavu sociální péče pro děti v Kyjově. Pokračoval v historickém bádání, publikoval v časopisech i v novinách. V roce 1963 byl jmenován arcibiskupským radou a čestným kanovníkem kroměřížským. K 50. výročí vzniku ČSR mu byla Městským národním výborem v Kyjově předána Pamětní medaile NF 1968.
Při pokusu o obnovu Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci alespoň jako pobočky litoměřické fakulty se stal proděkanem pobočky k 1. říjnu 1968. Současně byl jmenován řádným univerzitním profesorem církevních dějin. Když 4. října 1970 slavilo přerovské gymnázium sté výročí založení, nechyběl mezi absolventy. Při koncelebrované mši sv. v chrámu sv. Vavřince měl slavnostní kázání a celebroval spolu s ThDr. Vladimírem Kryštovským (Teologická fakulta Olomouc), P. Václavem Mrtvým OSDB (Troubky nad Bečvou), rektorem kněžského semináře v Olomouci ThDr. Leopoldem Dýmalem a dómským vikářem v Olomouci P. Karlem Kotisou.
Po ukončení činnosti olomoucké pobočky 30. června 1974 se sedmdesátiletý ThDr. Zlámal vrátil do výslužby do Kyjova. Koncem roku 1981 se přestěhoval do Olomouce do bývalého vikářského domu (Komenského ul. 13). Zemřel náhle ve svém bytě 28. 6. 1984 a 6. července 1984 byl v Olomouci pochován.
Je autorem více než 190 historických prací. Nejvýznamnější jsou čtyřsvazkové „Dějiny cyrilometodějské myšlenky v Československu“ (Kyjov – Olomouc, 1965-1974), rozsáhlé „Dějiny olomoucké arcidiecéze“ (Kyjov, 1975-1977) a patnáctisvazková skripta „Příručka českých církevních dějin“ (Olomouc, 1968-1974), upravená a ke 100. výročí jeho narození vydaná v osmi svazcích Maticí Cyrilometodějskou Olomouc. Své rodné obci věnoval „Dějiny vladycké vesnice Oprostovic“.
Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: