Pater Cyril Juroška, SBD

P. Cyril Juroška se narodil se 29. června 1921 na Prostřední Bečvě, patřící k farnosti Hutisko. Měl jedenáct sourozenců – čtyři zemřeli ještě v dětství, čtyři v dospělém věku a v roce 2004 ještě žili dva jeho bratři a sestra. Sám napsal: „Neradostné mládí jsem prožil doma i u cizích lidí.

Když přišel čas se rozhodnout, co budu dělat, požádal jsem o přijetí k Baťovi do Zlína. Tehdy se do jeho Školy mladých mužů přijímali jen ti, kdo měli měšťanskou školu. V sousední Horní Bečvě byla právě taková postavena, a tak jsem ve svých patnácti letech udělal zkoušky do druhé třídy a dva roky jsem chodil do školy vzdálené osm kilometrů. Za ty dva roky jsem byl pro Baťu starý. Mezitím moje sestra Anna dostala místo služebné u učitelky ve výslužbě Františky Jadrníčkové - Burianové ve Fryštáku – Horní Vsi. Vodívala ji na mši svatou do kaple salesiánského ústavu, v té době k nim také občas chodíval „staříček“ P. Ignác Stuchlý, a paní učitelka mu ze svého důchodu dávala nějaké peníze pro chlapce. Když sestra přijela na dovolenou, řekla mi o ústavu ve Fryštáku. Pak zašla za jeho ředitelem P. Václavem Mrtvým a on slíbil, že mne přijme. Tak jsem v roce 1938 v srpnu nastoupil do Fryštáku do 3. třídy gymnázia a byl jsem zde tři roky. Po 5. třídě se nastupovalo do noviciátu, který trval jeden rok.“
Po absolvování 5. třídy studentátu ve Fryštáku u Holešova vstoupil P. Cyril do řádu. Noviciát v Ořechově u Polešovic ukončil 25. srpna 1942. Po prázdninách zase přijel do Fryštáku k dalším studiím. „Po noviciátě jsem měl studovat další třídy gymnázia, ale protože jsem měl věk vojenské služby, byl jsem poslán na nucené práce do Německa.“ Už od října 1942 až do roku 1945 byl s ostatními fryštáckými mladíky totálně nasazen v Reichu v Kruppových závodech, nejprve půl roku v Essenu. Po rozbombardování essenského komplexu Spojenci byl závod přestěhován do Herthy v Horním Slezsku u Vratislavi. V lednu 1945 P. Cyril s dalšími utekl před frontou pěšky domů na Moravu.
„Naložili jsme těch pár svých věcí na sáňky a přes zamrzlou Odru jsme šli k českým hranicím. Byla to cesta plná utrpení a přímého ohrožení života. Po dvou dnech a nocích cesty jsme dorazili na naše území a vlakem mohli jet dále. Zůstal jsem v Pardubicích, ale brzy jsem byl poslán do Ořechova, kde jsem dělal další třídy gymnázia. Pak jsem jel zpátky na dva roky do Pardubic do salesiánského ústavu pro chlapce.“ Začal studovat v salesiánském bohovědném učilišti v Oseku u Duchcova filozofii a pedagogiku, pokračoval v přípravě na kněžství. V roce 1950 měl být vysvěcen na kněze. Jenže „13. dubna 1950 o 22. hodině přepadla klášter tajná i uniformovaná policie, milice a další zastrašovací složky tehdejšího režimu. Vysvlekli nás do naha a podrobili sprosté ponižující prohlídce. Z kláštera se stalo vězení. Ti, kdo neměli za sebou vojenskou službu, byli povoláni k pověstným pracovním jednotkám PTP.“ Kvůli studiu měl P. Juroška povolen odklad vojenské presenční služby, ten mu byl zrušen, po likvidaci řádu státem v „Akci K“ byl pět měsíců internován, pak poslán na tři a půl roku do PTP a „postaven mimo službu“. Vystřídal 12 různých pracovních táborů, pracoval v kamenolomu, stavěl kasárny v Brně...
„Na Silvestra v roce 1953 nás propustili a museli jsme si hledat civilní zaměstnání. Studovat bohosloví bylo trestné. Každý z nás hledal nějaké místo u známých nebo u příbuzných. Když už všichni moji spolubratři byli ve vězení, byl jsem pozván na pětihodinový výslech do Holešova. Bydlel jsem tehdy v Bystřici pod Hostýnem. Nakonec mne nezavřeli. Pracoval jsem jako dělník ve skladě OSP Holešov.“ 18 let směl pracovat pouze jako dělník – nejprve v Bystřici pod Host. dva měsíce v Thonetu a pak 9 let v místním Okresním stavebním podniku, než se odstěhoval k bratrovi do Dobešova a dalších šest let pracoval v ROMO Fulnek „na strojích, hlavně na vrtačkách.“ (Později to ohodnotil, že ho obě totality, nacistická i komunistická, připravily o 16 let kněžství.)
Tajně byl vysvěcen na kněze litoměřickým biskupem ThDr. Štěpánem Trochtou SDB kdesi v Praze 20. 9. 1966. V roce 1968 v době uvolnění „pražského jara“ zažádal o návrat do duchovní služby v litoměřické diecézi. Aby se tajné svěcení neprozradilo, uvedl se souhlasem biskupa Trochty jako datum a místo ordinace 5. 4. 1950 a Litoměřice. Protože v litoměřické diecézi pro něho volné místo nebylo, požádal o exkardinaci do olomoucké arcidiecéze. První veřejnou slavnou mši sv. sloužil 20. 7. 1969 v kostele sv. Markéty v Mošnově. Od 21. 9. 1969 do 31. 7. 1973 byl kooperátorem v Přerově, v roce 1971 byl k padesátinám Limbo ornatus, tj. vyznamenán děkanským límcem na klerice. K 1. 8. 1973 byl poslán jako administrátor do Domaželic aexc. Beňov. Za zásluhy o udržení památky Služebníka Božího A.C. Stojana v Beňově byl v roce 1986 jmenován čestným kanovníkem kroměřížským.
Drobný starý pán, neuvěřitelně duševně svěží, vitální a nezdolný, stále plný humoru a radosti, onemocněl v devadesátých letech diabetem a jeho zdravotní stav se začal zhoršovat. Musel brát inzulin a hrozily diabetické komplikace. Když po smrti své věrné hospodyně zůstal na faře v Domaželicích sám, objevovaly se stále častěji hypoglykemické stavy a přes všechnu péči milujících farníků bylo čím dál jasnější, že sám bydlet nemůže. Odmítl jít do Kněžského domova – snad prý není takový hříšník, aby musel do očistce už za živa – a raději se na jaře 2004 dohodl se salesiány, že se vrátí k nim do obnoveného salesiánského Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku. S farníky se rozloučil 1. srpna 2004 po 31 letech duchovního působení.
„Po 66 letech jsem se vrátil do Fryštáku. Jsem potěšen, že jsem tu našel mladé spolubratry, které si vybral Don Bosco a přitáhla je Panna Maria Pomocnice. Žasnu nad dílem, které ke slávě Boží vykonali a ještě vykonají. Na konec nějakou myšlenku. Když se ptali dr. Antonína Šuránka, jak se má, odpovídal slovy: „Díky Pánu Bohu, mám se lépe, než si zasloužím.“ Když se ptali prof. Dominika Pecky, jak se má, odpovídal: „Mám se, ještě mě nemají!“ A ještě nějakou použitelnou radu? Chceš-li radu, máš ji míti! Pamatuj však především: Čím těžší je naše žití, tím potřebnější je šprým!“
P. Cyril Juroška zemřel 4. října 2008 ve zlínské nemocnici, pochován byl mezi svými spolubratřími ve Fryštáku.
Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: