Faráři v Přerově

Posloupnost farářů v Přerově.

Ze zmínek v jednotlivých listinách jsou známa tato jména přerovských farářů:
1234 Gerard
1331 Petr z Bílovce
1561 – 1563 Jeroným
1566 Jakub Žežule
1570 Jan Pražský
1571 Adolf
1578 Stanislav
1580? – 1586 Martin Boleslavský
1593 Krištof
1616 Sartorius
1624 Pavel Kubicius

Od obnovení přerovské fary v roce 1629 byli faráři tito:

1. Jan Tančík 19.10.1629 – 1643
Spravoval také faru v Předmostí. Snažil se přerovské luterány obrátit zpět ke katolictví, ale s malým úspěchem. Přerovskému kostelu daroval roku 1631 stříbrné ciborium, začal znovu psát matriky.

2. Adam Bartíček 1651 – + v květnu 1653
Mírnost, se kterou přistupoval k přerovským luteránům, se mu nevyplatila – vysloužil si roku 1652 důrazné pokárání od konsistoře a pokutu 12 zlatých.

3. Fridrich Ausschwitzer 2. června 1657 – 1667
První přerovský děkan. Za něho byl na věž kostela zavěšen nový zvon. Pro stálé neshody s městskou radou na přerovskou faru rezignoval.

4. Adam Alois Tačín 1. října 1667 – září 1673
Farář a děkan. Protože byl jmenován žerotínskou vrchností bez souhlasu města, odmítli mu přerovští dohodnuté platy. Nakonec byla nad vzbouřenou městskou radou 22. prosince 1671 vyslovena exkomunikace. Přerovští se obrátili přímo k císaři, který jim však 16. ledna 1672 přikázal bez prodlení dlužnou částku zaplatit a současně si vyžádal doklady k posouzení oprávněnosti požadavku na patronátní právo. Exkomunikace byla po zaplacení dluhu koncem března 1672 odvolána, ale vztah města a faráře se nijak nezlepšil. Proto na přerovskou faru resignoval.

5. Anastasius Ignác Kolnovský 26. září 1673 – + 11. června 1688 v Přerově
Farář a děkan. Při generální vizitaci 13. srpna 1682 se mu podařilo na přímluvu vizitátora Jana z Bragnerie konečně dosáhnout dohody mezi vrchností, farou a městem, takže 10. května 1683 se městská rada zavázala v novém Transactions-Instrumentu dávat faráři kromě obvyklých naturálií stálý roční plat 150 zlatých moravských a příspěvek 50 zlatých na vydržování kaplana a přispívat na údržbu kostelů a farního stavení.

6. Jan Anastasius Tichý 23. června 1688 – + leden? 1696 v Přerově
Farář a děkan. Ke kostelu přistavěl v roce 1692 kapli sv. Josefa a založil při ní Bratrstvo sv. Josefa, jehož hlavním posláním bylo prohloubení náboženského života ve městě. 5. května 1695 posvětil nový farní hřbitov u dnešní Palackého ulice.

7. Jan Komorník 27. února 1696 – 28. října 1698
Farář. Pro stálé neshody s městskou radou, která neplnila své závazky, raději na přerovskou faru resignoval.

8. Daniel Křechký 24. listopadu 1698 – 2. října 1705
Farář a děkan. Přerov opustil pro bídné poměry.

9. Jan Pěstínek 2. října 1705 – + 4. prosince 1709 v Přerově
Farář a děkan. Ve své poslední vůli z roku 1708 odkázal celý svůj zbylý majetek na zvětšení kostela sv. Michala na Šířavě.

10. Pavel Josef Kučera 1709 – + 1. března 1718 v Přerově
Farář a děkan. Přežil v Přerově nejúděsnější katastrofu přerovských dějin, kdy město prakticky vymřelo morem. R. 1718 založil fundaci na prosebné procesí o svátku sv. Josefa a litanie.

11. Jiří Josef Doležel 13. dubna 1718 – + na jaře 1727 v Přerově
Farář a děkan. Od základu přestavěl kostel sv. Michaela na Šířavě a sám jej benedikoval, pak zahájil přestavbu kostela sv. Vavřince. Dostavěl však pouze jeho hlavní věž.

12. František Antonín Nedomann 28. dubna 1727 – + 19. srpna 1765 v Přerově
Farář a děkan. Dokončil přestavbu farního kostela, farní budovu postavil prakticky v dnešní podobě, prosadil stavbu nové farní školy v Bratrské ulici. Obnovil Bratrstvo sv. Josefa a roku 1730 dosáhl prohlášení oltáře sv. Josefa v nové kapli za altare privilegiatum. Také byl literárně činný. Zachovala se kniha Denice šťastnějšího dne předchůdce, to jest v rozličných ctnostech a pobožnostech cvičení, vydaná v Olomouci roku 1736 a spisek Svaté jednání, vydaný v Trnavě roku 1746. Svým farníkům věnoval stať Poznamenání rozličných nemocí, v kterých někteří svatí a světice Boží postaveni byli, aby připomenul, že ani svatí nebyli vždy uchráněni bolesti a utrpení.

13. Josef Antonín Gruner 13. října 1765 – 1774
Farář a děkan. Jediný rodilý Němec mezi přerovskými faráři. Pokoušel se docílit nedělního klidu, totiž aby se v době nedělních a svátečních bohoslužeb kolem kostela čile neprodávalo, zejména v masných krámech. Také chtěl z vyhořelého kostela postavit aspoň kapli sv. Marka, ale nezískal povolení konsistoře. Odešel do Švábenic.

14. Cyril Skočovský 14. března 1774 – + 12. října 1810 v Přerově
Farář a děkan, doktor teologie. Dal důkladně opravit kostel sv. Michaela a v jeho průčelí postavit dnešní věž. Farní kostel mu vděčí za nádhernou pozdně barokní štukovou výzdobu, bohužel se nezachovaly původní Maulpertschovy oltářní obrazy, ani kostelní nádobí, které muselo být v březnu 1810 odevzdáno k mincovním účelům. Oba kostely také dostaly novou krytinu, farní břidlicovou a šířavský šindelovou.

15. František Zubek 12. října 1810 – + 26. prosince 1840 v Přerově
Farář a od roku 1815 děkan. Do Přerova přišel v roce 1794 jako novokněz, od 20. března 1809 byl za nemocného stařičkého děkana jmenován administrátorem a po jeho smrti byl 5. prosince 1810 na přerovskou faru investován. Vynikal jako horlivý a láskyplný katecheta a vychovávatel školní mládeže.

16. František Navrátil 10. března 1841 – + 9. března 1866 v Přerově
Celý svůj kněžský život strávil v Přerově, ihned po vysvěcení byl 16. prosince 1816 jmenován prvním kaplanem přerovským. Od roku 1837 vedl farnost in temporalibus a po smrti děkana Zubka se stal zdejším farářem. Roku 1849 byl jmenován děkanem, později arciknězem a roku 1860 pro své zásluhy papežským čestným komořím – snad prvním monsignorem na Moravě, který nebyl šlechtického původu. Vlastenecký kněz a cyrilometodějský horlitel musel překonávat řadu potíží, které plynuly z jeho lidumilnosti a zaníceného češství, například když roku 1831 organizoval pomoc při cholerové epidemii či roku 1848 vehementně protestoval proti poněmčování přerovských škol, nebo když po cyrilometodějském miléniu 1863 začal psát matriky a úřední přípisy česky a angažoval se v nejrůznějších slovanských spolcích, jako byl např. pěvecký spolek Přerub.

Narodil se 30. 3. 1788 v Dubanech u Prostějova, studoval v Olomouci a tamtéž byl 4. 9. 1816 od knížete arcibiskupa Trautmannsdorfa vysvěcen a poslán k 16. 12. 1816 jako kaplan do Přerova.
Mladý kněz si brzy získal mezi přerovskými velkou oblibu a děkan a farář František Zoubek v něm získal velkého pomocníka i přítele.
Když se Přerovem v září roku 1831 přehnal nejprve strašlivý oheň, poté prudké lijavce a k dovršení všeho asijská cholera, jedním z organizátorů pomoci byl právě kaplan František Navrátil, který si získal velkou důvěru lidí jako léčitel, protože místní lékař Herzig se tak bál nákazy, že odmítal jakýkoliv kontakt s nemocnými. To mu však nevadilo, aby si spolu s lékárníkem Koženým nestěžovali u místodržitelství a konsistoře na kaplana, že nedovoleně léčí a kazí jim živnost. Faktem bylo, že P. Navrátil doporučoval lidem pít čaje – tedy převařenou vodu, což při infekci šířené především závadnou vodou tehdy mělo účinky přímo zázračné.

P. Navrátil působil jako kaplan v Přerově 20 let a 9 měsíců. Pak mu 2. 6. 1837 starý a nemocný děkan Zubek předal administraturu fary. Po Zoubkově smrti hrabě Vilém z Magnisu neměl lepšího kandidáta, takže 10. 3. 1841 konsistoř potvrdila jeho volbu a 29. 4. 1841 se P. Navrátil stal přerovským farářem.
Jeho kaplan a nástupce P. Arnošt Vychodil o něm napsal: Franc. Navrátil byl muž ctihodný a všestranně vzdělaný, pilný a velmi pohostinský. Jako jeho předchůdce byl i on přítel mládeže, a proto se státi nemohlo, než že i on r. 1849 děkanem a školdozorcem přerovského děkanství se stal. Povýšení jeho hleděl také dobře upotřebiti, neb jeho přičiněním mnoho škol se dílem vystavělo, dílem opravilo. Tak na jeho naléhání se školy pavlovská, prosenská a vlkošská vystavěly, školní budovy chropyňská, moštěnská a citovská slušně opravily. - Též se jeho spolupřičiněním zdejší farní škola stala farní hlavní školou; jako k jeho nemalé cti to slouží, že se uvedení školních sester v Přerově vřele ujal.

Pro jeho neunavenou pilnost byl tedy od nejdůstojnějšího velepastýře pana arcibiskupa Bedřicha hraběte z Fürstenbergu v roku 1853 za konsistorialního radu povýšen a r. 1856 co správce arcikněžství hrubobystřického ustanoven, a když roku 1857 toto arcikněžství dílem v šternberské proměněno bylo, byl za důvěry všeobecné i tento úřad svěřen.
I Jeho Svatost papežská Pius IX. vyznačil jej v roku 1859 pro jeho neohroženou udatnost v zastávání svaté víry a stolice apoštolské s tím, že jej učinil čestným komořím, čím se spolu stal i monsignorem. (Získal - jak píše Struschka - pro papeže Pia IX. 1600 dobrovolníků z Přerova a okolí, kteří odjeli do Říma na obranu papežského státu v boji o sjednocení Itálie. Titul papežského komořího „neměl tehdá žádný farář na Moravě a ve Slezsku a hlavně ne, když byl z obecného lidu. Z toho důvodu byl ve slavnostním procesí zaveden do kostela, kde mu byla publikace papežská předána. Tehdy tá slavnostní hostina trvala tři dny. Bylo známo, že Monsignor byl velmi pohostinný.“ – Hanáčtí bojovníci pak dostali v r. 1863 pamětní medaile „Pro Petri sede“.) I světská odměna by ho nebyla minula, kdyby neuprositelná smrt ho nebyla před druhotinami svými, které v r. 1866 v měsíci září se slaviti měly a při které příležitosti se mu naznačený řád Františka Josefa odevzdati měl, na věčnost dne 9. března 1866 povolala.
Jak již podotknuto, žil jen pro zvelebení cti a slávě Boží a časné a věčné blaho svých svěřených. Odtud přišlo, že mnoho v duchovním církevním životě se zde stalo; byť by také ne sám všechno podnikl, tak dodával aspoň mladistvým silám chuť. Tak pečoval o vnitřní a zevnitřní ozdobení farního kostela. Za vldp. arcikněze obdařen oltář sv. Josefa milostmi, stal v r. 1860 altare privilegiatum in perpetuum, za něho založeno bratrstvo sv. Anny r. 1862 a oltář sv. Anny stal se pro údy bratrstva taktéž privilegovaným, taktéž in perpetuum.
R. 1842 byly renovovány všechny oltáře ve farním kostele a pozlacen svatostánek; r. 1845 varhanář A. Hanáčík přestavěl a opravil zdejší varhany; r. 1861 byl vyměněn obraz sv. Vavřince na hlavním oltáři za nový, posvěcený děkanem Navrátilem 12. 8. 1861; téhož roku byla pořízena nová Křížová cesta, kostel byl předlážděn kamennými dlaždicemi, lavice opraveny atd. V roce 1840 farní budovu, jak nyní stojí (skoro) od základu vystavěl, financování však bylo obtížné, podle Struschky přinesl farář Navrátil sám velkou oběť tím, že ze svého vlastního jmění vložil 1000 zl. a dalších 2000 zl. zapůjčil na úrok na 20 let. Také hospodářské budovy u fary dal P. Navrátil postavit skoro vlastním nákladem, zaplatil i část stavby farní stodoly, zcela vyhořelé r. 1845.

Za jeho doby povstala kaple Bolestné Panny Marie u Kozlovic z rumu (byly postaveny kaple dvě - kaple u pramene byla obnovena r. 1852 v jednoduchém empírovém tvaru, na vyvýšenině nad ní byla postavena r. 1856 kaple Bolestné Panny Marie „v poli“, spíše malý kostelík.)
Uvedeny byly Školní sestry z III. řádu sv. Františka, pro ně krásná budova při kostele sv. Michala vystavěna (r. 1857) a tentýž chrám s nákladem asi 7000 zl. uvnitř a zvenku opraven a ozdoben, zařízení mnoha bratrstev a spolků, vše to svědčí o jeho pečlivosti. On byl též, což divno při jeho stáří, zvláštním podporovatelem vlasteneckého snažení, a proto byl údem množství vlasteneckých spolků. Snad byl jediným na Moravě v tom ohledu.
R. 1848 vehementně protestoval proti poněmčování přerovských škol. P. Deutsch, tehdejší předmostský kaplan, napsal: „Zvláště r. 1848, když Přerované v krátkozrakosti své chtěli všechno, především ale školy zněmčiti, postavil se on, co jejich děkan a farář, všemožně na odpor, ačkoliv mnoho nemilého snášeti musel.“ Podporoval vlastenecké „Slovanské Besedy“ (první byla uspořádána 3. 2. 1861 v sále hostince „U bílého koníčka“, její koncertní i taneční část se setkaly s velkým úspěchem a výnos byl určen pro novou městskou nemocnici Na Loučkách.)

R. 1858 prolomil „josefinské a bachovské ticho kolem Velehradu“první hromadnou poutí kněžstva a věřících přerovského děkanátu na Velehrad, kterou sám vedl, „farář a děkan prvního českého města na Moravě co horlitel Cyrillo-Methodějský“ a pouť od té doby organizoval každoročně.
Při miléniu sv. Cyrila a Metoděje roku 1863 začal psát matriky, účetní knihy a přípisy městu česky, teprve pak se objevila čeština i v aktech města. P. Deutsch napsal, že byl „vykřičen co Ultra-Slovan ... dopisoval i konsistoři a nejd. arcibiskupovi česky, což snad za urážku považováno bylo, tím více, že v celé diecési se nic podobného nedálo.“

Od 4. do 11. 7. 1863 se na Velehradě konaly oslavy milénia příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Struschka píše:„Procesí ze všech slovanských zemí Evropy se ve velkém počtu dostavila. Z Přerova samého přišlo duchovními vedené procesí v počtu 500 osob. Po dobu celé slavnosti byl na Velehradě arcibiskup pražský kardinál Schwarzenberg a olomoucký kníže arcibiskup Fürstenberg, který slavnost zakončil; pak ještě tři biskupové, 12 prelátů, 1730 kněží a víc jak půl milionu křesťanů slovanského původu. Němci z Moravy se této slavnosti nezúčastnili, právě naopak tuto krásnou a velikou slavnost ze strany policejní a politické brzdili, ale jejich námaha zůstala bezpředmětná.“ 30. 8. 1863 se v sále hostince „U bílého koníčka“ (na místě dnešního Městského domu) konala slavnostní cyrilometodějská beseda, mezi řečníky byli také prof. Deml a Fr. Náprstek z Prahy.

Že (Mons. Navrátil) při takovém všestranném podniknutí mnoho protivenství utrpěl, samo sebou se rozumí. Při takových okolnostech není se tedy co diviti, že neočekávaná smrt všechny poděsila. Jak jej všichni co otce milovali, svědčí nejlepší, že při jeho pohřbu dne 12. 3. as 30 kněží se zúčastnilo, ačkoliv počasí nad míru špatné bylo. Byl to průvod, jakého v Přerově snad brzy nebude. Nepřehledné množství lidí doprovodilo milovaného k poslednímu odpočinku. Pochován byl na žádost svých přátelů v Šířavském chrámu Páně sv. Michala v kapli pod kůrem stojící.
Pohřben byl od veledůstojného pana preláta školastika Arthura svobodného pána z Koenigsbrunna. Pohřební řeč činil důstojný pán Ignat Wurm, spiritual v Brně a poslanec zemský pro města Přerov, Kojetín a Tovačov, tak dstj. p. Arnošt Vychodil. Věčná sláva budiž tedy památce jeho!
Administrátorem byl 3 léta a 9 měsíců - farářem plných 25 let – od r. 1849 děkanem - zemřel 9. března 1866, těsně před 78 narozeninami. Arcikněz Navrátil působil tedy v Přerově skoro plných 50 let, nejdéle ze všech kněží Přerovských.

O pět let později napsal o Přerově anonymní autor příspěvku „Z mé cesty po Moravě“ v čísle 189 Moravské orlice z 18. 8. 1868: „Přerov náleží i za našich časů mezi nejpokročilejší města markrabství moravského. Hlavní původci ruchu národního bohužel odpočívají již v hrobce tmavé, aniž zanechali následovníků sobě rovných. Míníme tu arcikněze Navrátila a starostu Kramáře, kteří oba pílí příkladnou křísili tu vědomí národní, budíce lid ze sna živého a učíce jej, aby poznal sebe a ctil zvyk i jazyk svůj co drahé pozůstatky po otcích slavných. ... Jinak musíme říci, že život průmyslový a národní spíše tu tuhne a nikoliv se nevzmáhá jak dříve. Nikde tu není ruchu, všude schází podnikavost potřebná; a přec jest tu třeba práce namáhavé, má-li obyvatelstvo slovanské odolati živlu cizímu a orientálskému. Proto vyzýváme všechny muže uvědomělé, aby dbali o rozkvět školství, řemesel a průmyslu národního, dokud ještě čas a doba příznivá kyne.“
17. Arnošt Vychodil 20. června 1866 – + 18. května 1882 v Přerově
V Přerově působil jako kaplan od 29. ledna 1851. Zasloužil se o stavbu kláštera Školských sester a stal se v roce 1854 jejich prvním duchovním správcem. Ještě jako kaplan dovedl roku 1865 stavbu kláštera na Šířavě ke zdárnému konci. Farářem se stal v době prusko-rakouské války a následující epidemie cholery. Klášter a kostel na Šířavě musel postavit znovu po požáru města roku 1868, sám prý chodil s kabelou vyprošovat příspěvky na stavbu a na kostele sám pracoval. Byl jedním z těch, jimž vděčí za svůj vznik přerovské české gymnázium, které se podařilo otevřít 1. října 1870.

18. Kajetán Sláma 15. listopadu 1882 – + 21. listopadu 1901 v Přerově
Farář a od roku 1888 děkan. Roku 1898 dal opravit zvenčí i zevnitř farní kostel, a dal jej nově vymalovat zvenčí i uvnitř.
Narodil se roku 1830 v Dolním Štěpánově (dnes Štěpánov u Olomouce) v rodině rolnické. Do hlavní školy chodil v Olomouci a tam také vystudoval na gymnáziu, vstoupil do bohosloví a byl roku 1857 na kněze vysvěcen.

Byl poslán za kooperátora do Velké u Strážnice. Potom administroval Lhotku a dostal se odtud za kaplana do Strážnice na týž patronát hraběte z Magnisu. Učil i zpěvu na tehdejším nižším gymnáziu ve Strážnici. Stal se pak farářem v Kněždubu u Strážnice. Když uprázdněn byl úmrtím faráře Arnošta Vychodila Přerov, Jeho Eminence arcibiskup Fürstenberg nabídl Přerov děkanu Martinu Novotnému, jenž v letech 1846 – 1853 byl v Přerově kaplanem, ale děkan, jenž nedávno přišel do Strážnice, poděkoval se a navrhl kněždubského faráře Kajetána Slámu. Ten presentován byl od vysoce urozeného patrona hraběte Antonína z Magnisu st. a byl na Přerov investován. 15. 11. 1882 slavil příchod svůj do Přerova – průvod od c. k. gymnázia – veliká byla nepohoda – sníh s deštěm – s velkou slávou byl přijat. Slavil v srpnu právě 25. památku svého kněžství – měl 52 let, když obdržel Přerov.
Brzy dal se do oprav v kostele – nová střecha a dlažba, dány nové báně a krytba na věži sv. Vavřince. Roku 1898 byl opraven vnějšek farního kostela a vyměněny věžní helmice, následující rok byl kostel opravován zevnitř. Roku 1899 byl vnitřek farního kostela vymalován. Za něho pořízena socha sv. Františka Xaverského na Šířavě, socha Bl. P. Marie Svatohostýnské ve výklenku kostelíka sv. Jiří na Horním náměstí, kříž u kaple Bol. P. Marie v poli, kříž poblíž vápenky v Přerově, renovována socha Matky Boží Frýdecké a posvěcen prapor škol obecných. Farní budova též opravena. Za něho zřízena v Želatovicích dvoutřídní škola z jednotřídky, budova nová postavena a jím svěcena.
Když děkan Dolina v Předmostí 14. února 1884 vážně ochuravěl, jmenován farář 5. března 1883 místoděkanem a správcem zatímním – pak zas ozdravěl vldp. děkan a vedl děkanský úřad do 4. března 1886, kdy byl raněn mrtvicí, ale farářem zůstal i děkanem. Správu děkanátu zas vedl P. Sláma. (Děkan Dolina zemřel 23. září 1887.) 2. dubna 1888 stal se K. Sláma skutečným děkanem a v roku 1895 konsistoriálním asesorem. Byl i knížecím arcibiskupským komisařem pro vyučování náboženství na c. k. gymnáziu Přerovském a na měšťanských školách veřejných i klášterních, a členem c. k. okresní školní rady a po několik let i členem obecního zastupitelstva města Přerova. Když 13. července 1895 končil slavným Te Deum 25. školní rok přerovského gymnázia, sloužil za studenty i profesory zpívanou mši svatou.
Za časů děkana Slámy založen roku 1892 spolek Katolických tovaryšů, taktéž založena Jednota sv. Josefa. 15. srpna 1886 posvětil prapor dělnického vzdělávacího spolku „Svornost“, založeného v roce 1882. Když založena byla měšťanská škola v Přerově, první rok v I. měšťanské byl katechetou P. Kajetán Sláma, druhý rok v I. a II. měšťanské byl katechetou P. Ignác Zavřel, druhý kooperátor. V šířavském kostele byl postaven zcela nový hlavní oltář. 15. října 1890 dovolila konsistoř děkanovi posvětit jeho svatostánek, kříž se sochou Bolestné P. Marie a sv. Jana, novou sochu sv. Michaela archanděla a sochy sv. apoštolů Petra a Pavla. Roku 1900 opravil místní řezbář Antonín Čuba všechny oltáře ve farním kostele, kazatelnu a křtitelnici. P. Sláma pro ně zakoupil v Grödenu (dnes Val Gardena, Jižní Tyroly) sochy Božského Srdce Páně, Neposkvrněného srdce Panny Marie a sv. Anny.
V roce 1892 vznikla v Přerově Katolická politická jednota pro okres Přerovský. Zakládajícími členy a členy výboru byli děkan Kajetán Sláma a profesor Hospodářské školy Dr. Kahovec. 14. září 1896 se odbýval v Přerově valný sjezd Katolické strany národní, jímž bylo dovršeno založení nové politické strany z Katolických politických jednot, činných v Národní straně (Staročeši), jejímiž poslanci byli také P. Ignát Wurm a P. František Weber. Na další schůzce 24. června 1896 v Přerově byl stanoven a přijat program nové strany a zvolen výkonný výbor; programové prohlášení bylo dílem redaktora „Našince“ Alexandra Jiříčka, bylo uveřejněno v olomouckém „Našinci“ a brněnském „Hlasu“ 29. června 1896.
Sjezd byl zahájen slavnou mší svatou, již celebroval děkan Kajetán Sláma, současně sloužil tichou mši svatou P. Josef Pospíšil, přední budovatel nové strany. Vlastní sjezd byl uspořádán v sále Akciového pivovaru, zahájil jej předseda výkonného výboru JUDr. Mořic Hruban. Sjezdu předsedal předseda Katolické politické jednoty přerovské Dr. Kahovec, místopředsedy byli hrabě K. Seilern (mecenáš vídeňských Čechů, pozdější zemský poslanec) a rolník Josef Sládeček z Říkovic. Rezoluci sjezdu navrhl P. Karel Bilčík, tehdy farář v Rokytnici u Přerova. (Z této strany se stala v roce 1919 sloučením se stranou křesťanskosociální Československá strana lidová.)
V roce 1899 složil děkan Sláma děkanský úřad a komisařství při školách, zůstal jen členem okresní školní rady. (20. ledna 1900 byl pověřen vedením děkanátu dosavadní viceděkan P. Josefa Sebastian Vyhnánek, farář v Pavlovicích u Přerova, který byl 30. března 1900 také jmenován školním komisařem.) P. Sláma chystal se pak k odejití na odpočinek dnem 1. ledna 1902. Zatím Pán Bůh jej povolal po krátké nemoci – slabost srdce – ve čtvrtek dne 21. listopadu 1901 ku věčnému odpočinku. Obdržel v náhlosti jen poslední svaté pomazání. Byl pak v sobotu dne 23. listopadu za velkého účastenství kněží pochován. V Přerově právě dovršil 19 let svého působení – 15. listopadu 1882 – 21. listopadu 1901. Pochován v hrobce poblíž hlavního kříže.
Dodati dlužno, že za živobytí daroval více tisíc zlatých na vystavění nového kostela v Kněždubu, kdež dřív byl několik roků farářem. Byl čestným občanem Strážnice a Kněždubu. Též rodnému Štěpánovu přispěl k výzdobě farního kostela.

19. Ignác Zavřel 9. dubna 1902 – 9. dubna 1918
V Přerově působil od 2. června 1881 do listopadu 1895 kaplan a exhortator gymnasia. Viceděkanem se stal 2. května 1914 a děkanem 17. července 1916. Jako katecheta sestavil na žádost ředitele gymnázia Jakuba Škody kancionálek pro mládež Dítko zbožné, vydaný roku 1883, který dosáhl velké obliby. Roku 1885 založil v Přerově Mariánskou družinu. Jeho první akcí jako přerovského faráře bylo založení Jednoty pro rozšíření chrámu Páně sv. Vavřince. První – a bohužel poslední – etapou tohoto rozšíření se stala stavba kaple Božího Hrobu v roce 1903. V letech 1910 – 12 řídil generální opravu kaple sv. Jiří a dal do kostelů zavést tehdy nejmodernější elektrické osvětlení. Do farního kostela dal zhotovit malovaná okna. Také opravil farní budovu, v níž se propadaly stropy, a dal do ní zavést vodovod a elektřinu. Uspořádal farní archiv a založil Pamětní knihu. Během deseti let dokončil také opravy všech kaplí a křížů ve farnosti. Dosáhl schválení české větve Školských sester a roku 1917 byla v Přerově první česká obláčka. Přivedl do Přerova sestry Dominikánky, jimž umožnil postavit klášter na Velké Dlážce (dnes neexistující), a zamýšlel také uvést do svého domu ve Škodově ulici mužský řád lazaristů a vybudovat tam Útulnu pro starce. Válka tento úmysl zhatila. Pomník padlých u farního kostela dal v roce 1918 také postavit on.

20. František Přidálek 1. ledna 1919 – + 22. července 1942 v Přerově
Přišel do Přerova v roce 1902 jako osobní kooperátor a katecheta. Když bylo po válce vráceno patronátní právo městu Přerovu, zvolil jej 6. prosince 1918 obecní výbor města Přerova novým farářem. Slavnostně byl uveden do úřadu 9. února 1919. Pro farní a šířavský kostel dal roku 1924 ulít nové zvony místo odebraných, a ještě se dožil dne, kdy i tyto zvony byly v roce 1942 zabaveny. K svatováclavskému miléniu dal farní kostel opravit a nově vymalovat podle návrhu Jano Köhlera, který sám namaloval freskový obraz sv. Václava v presbytáři.

21. Josef Složil 15. listopadu 1942 – 30. září 1949 zatčen a uvězněn
Farář a od 4. května 1944 děkan. Do Přerova nastoupil jako kooperátor 1. března 1920. V roce 1936 byl vyznamenán právem nosit děkanský límec a roku 1939 jmenován konsistorním radou. Formálním důvodem jeho zatčení v r. 1949 bylo nepřátelství k lidově demokratickému zřízení. Prošel Leopoldov, Kartouzy, Bory. Z vězení se 18. listopadu 1952 vrátil zubožený, předčasně zestárlý člověk. Až do své smrti 18. prosince 1973 zůstal formálně přerovským farářem, i když v Přerově nesměl působit.

22. Josef Veselý 30. září 1949 – 29. června 1950 zatčen a uvězněn
Administrátor. Přišel do Přerova 1. října 1945 na místo prvního kooperátora. Pro čtení pastýřských listů byl potrestán a později obviněn z nepřátelství k lidově demokratickému zřízení. Po propuštění z vězení 1. ledna 1952 nesměl dále působit jako kněz.

23. František Boráň 29. června 1950 – 6. března 1951
Administrátor. Od 1. září 1948 byl v Přerově II. kooperátorem. Po krátkém administrování přerovské farnosti musel v březnu 1951 nuceně odejít do severočeského pohraničí.

24. František Goldmann 6. března 1951 – 25. května 1951
Administrátor. Od 1. srpna 1938 byl kooperátorem v Horní Moštěnici a po krátkém působení v Přerově se tam opět vrátil. Vzápětí byl přeložen do pohraničí.

25. Karel Hradilík 25. května 1951 – 11. července 1952
Provisor. K 1. červenci 1952 byl jmenován administrátorem v Suchdolu u Prostějova.

26. Alois Cindler 11. července 1952 – 1. září 1982
Provisor. Po reformě správního rozdělení ČSR byl k 1. lednu 1953 jmenován děkanem nového přerovského děkanátu, který se územně kryl s politickým okresem Přerov. Upravil a zmodernizoval vnitřek farní budovy, pro farní kostel získal vzácný historický zvon z roku 1496 jako náhradu za ztracené zvony. Z nepoužívaných schodišť na kůr dal přestavět kapličky Panny Marie Lurdské a sv. Judy Tadeáše. Roku 1973 byl jmenován titulárním farářem.

27. Jiří Norbert Viačka 1. září 1982 – 1. února 1990
Farář a děkan. Člen kongregace Nejsvětějšího Spasitele (salvatorián). Během jeho působení v Přerově byla provedena generální oprava kostela sv. Vavřince a úprava jeho liturgického prostoru, do něhož byl umístěn nový obětní stůl a ambon. Po obnovení činnosti řádu odešel jako provinční představený salvatoriánů do Prostějova.

28. Josef Prášek 1. února 1990 – 1. července 1991
Farář a děkan. Spravoval současně také farnost Předmostí a Polkovice.

29. Josef Lambor 1. července 1991 – 1. července 2001
Farář a děkan.

30. Pavel Hofírek, administrátor od 1. července 2001

Připravila: Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: