Katolické spolky

Katolické spolky v historii přerovské farnosti.

Odmyslíme-li si literátské bratrstvo, pěstující kostelní hudbu a zpěv ještě před třicetiletou válkou, je nejstarším Bratrstvo sv. Josefa, založené děkanem Tichým v roce 1692. Při morové epidemii prakticky vymřelo a roku 1718 bylo obnoveno. Jeho členy byli především kněží, šlechta a nejvýznamnější měšťané. Dosáhlo toho, že jeho oltář v kapli sv. Josefa se 24. ledna 1730 stal altare privilegiatum, roku 1860 dosáhl děkan Navrátil jeho povýšení na altare privilegiatum in perpetuum. V jeho době se členy bratrstva stávali také obchodníci, řemeslníci a živnostníci. Koncem 19. století zaniklo, jeho členové se stali údy nového spolku, Jednoty sv. Josefa, jehož prvním předsedou se stal kaplan Metoděj Pryč a jednatelem kooperátor Antonín Rychlý. Současně s Jednotou vznikl Spolek katolických tovaryšů, jehož prvním předsedou byl zvolen katecheta měšťanských škol v Přerově Alois Pavlíček.

Jednota sv. Josefa si postavila ve Wurmově ulici spolkový dům, slavnostně otevřený a posvěcený v roce 1907. Stal se brzy kulturním a společenským centrem přerovských katolíků. V době velké hospodářské krize se bohužel Jednota rozpadla stejně jako Spolek katolických tovaryšů, spolkový dům však zakoupilo Družstvo lidového domu, a v majetku Československé strany lidové zůstal až do demolice v šedesátých letech.

Bratrstvo sv. Anny bylo založeno děkanem Navrátilem a v roce 1862 kanonicky uznáno. V roce 1945 mělo 390 členů. Zaniklo po druhé světové válce při všeobecné likvidaci spolků v padesátých letech. Jeho oltář sv. Anny, který se stal k 12. červenci 1865 altare privilegiatum, byl při poslední úpravě farního kostela přemístěn z presbytáře do kaple Božího Hrobu.

Mariánská družina dívek byla založena roku 1885 kaplanem Ignácem Zavřelem a jím také obnovena v roce 1902. Mívala kolem stovky členek. Své pravidelné pobožnosti konala v klášterním kostele sv. Michaela na Šířavě a v klášteře také pořádala různé akce, divadelní představení apod. Roku 1911 byla kanonicky připojena k pimce primariae v Římě. Postupně se rozrostla na Mariánskou družinu paní a dívek a Mariánskou družinu mužů.

Vznik Křesťanskosociálního spolku paní a dívek inicioval roku 1911 kaplan Jaroslav Hlobil, první předsedkyní byla zvolena manželka školního inspektora Vladimíra Janků. Spolek založil Jesle pro předškolní děti zaměstnaných matek, věnoval se vzdělávací a charitativní činnosti, měl 493 členek. Za první republiky se stal roku 1936 členem organizace farních charit „Ludmila“ a pod tímto názvem existoval ještě roku 1949, kdy zanikl při vytvoření jednotné „Charity“.

Družina sv. Terezie pro krášlení a podporu kostelů byla založena roku 1900 skupinou dam, sdružených kolem paní Aloisie Mühlbergerové, roku 1902 byla zřízena oficiálně. Mívala několik desítek členek, které se staraly především o úklid a výzdobu farního kostela; nutno poznamenat, že řada z nich byly členkami pouze přispívajícími. Když byla v padesátých letech oficiálně zrušena, měla 168 členek. Její činnost však dodnes nepřestala, podobně jako činnost Bratrstva živého růžence, které mělo v roce 1945 185 členek.

Akademické sociální sdružení vzniklo v roce 1920 z podnětu profesora P. Jana Ertla, tvořili je především katoličtí studenti – vysokoškoláci, absolventi zdejšího gymnasia. Kromě něho existovala v Přerově od roku 1919 také odbočka Spolku katolického studentstva. Řada z nich se spojila v přerovském kroužku Nahlubinářů kolem ThDr. Metoděje Habáně OP. Jejich činnost byla zakázána v roce 1940 a po válce už nebyla možnost ji znovu rozvinout.

Odbor Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje vznikl v Přerově v roce 1921 díky faráři Zavřelovi, který byl jedním z jeho zakládajících členů. Své schůze a přednášky konával v klášterním sále na Šířavě. 16. listopadu 1924 se v Přerově konal diecézní sjezd ACM. V době likvidace Apoštolátu v padesátých letech měl přerovský odbor 325 členů.

Bratrstvo ustavičného klanění nejsvětější Svátosti bylo založeno v roce 1933, kdy byla arcibiskupem Prečanem v arcidiecézi zavedena adoratio perpetua. V Přerově se tyto adorace konaly 21. července v kostele sv. Michaela, 8. srpna v kostele sv. Vavřince a 28. srpna v kapli Panny Marie Svatohostýnské na Velké Dlážce. Bratrstvo mívalo až 290 členů. Zaniklo v padesátých letech.

III. řád sv. Františka z Assisi získal své první členky ještě v době působení děkana Slámy. Jeho první představenou byla Josefka Mrázková. Pravidelné pobožnosti a zejména obnovu řeholních slibů s generální absolucí (vždy 4. října) konával v kostele sv. Michaela. V březnu 1938 byla v Přerově zřízena stanice Apoštolátu III. řádu sv. Františka. V roce 1945 mělo toto společenství 75 členů.

Orel byl v Přerově založen roku 1911 a jeho prvním sídlem byl sál Tšponova hostince na Horním náměstí, jehož majitel byl zaníceným členem a příznivcem katolických spolků. Tady hráli orelští ochotníci divadlo a pořádali koncerty a besídky, tady cvičili první technikáři (gymnasté), konaly se tu schůze i přednášky. Když přišel roku 1919 do Přerova P. Ferdinand Chýlek, sekretář nově založené Československé strany lidové přerovského okresu, stal se také okrskovým starostou Orla. Náčelníkem přerovského odboru Jednoty československého Orla se roku 1920 stal Josef Svoboda a vzdělavatelem katecheta Jan Drexler. Roku 1921 proběhlo v Přerově první veřejné cvičení Orla a 29. července 1923 posvětil P. Alois Čáp nový prapor Jednoty, při níž bylo založeno družstvo Lidové jednoty pro výstavbu stadionu. Pravidelná duchovní obnova členů Orla se pod jeho vedením konávala v kapli sv. Jiří.

Stadion byl vybudován roku 1928 v zahradách za Domem sv. Josefa. V zimě sloužil jako kluziště, v létě se tu činil oddíl házené, konaly se tu pravidelné každoroční okrskové lehkoatletické závody, pořádaly dětské radovánky a lidové veselice, hrávalo se divadlo v přírodě. Jako tělocvična byl využíván sál v Domě sv. Josefa.

Poprvé byl Orel zakázán roku 1941 a jeho jmění zabaveno. Po válce byl krátce obnoven pod vedením P. Aloise Čápa, ale už roku 1949 byl zlikvidován definitivně.

Připravila: Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: