Pouti a procesí v historii Přerova

Přerov během jeho historie postihla celá řada velkých neštěstí, především požáry a epidemie. S prosbou za odvrácení těchto hrůz byla spojena záslibná procesí a hromadné pouti, které se konaly ještě po druhé světové válce. Kromě toho se konaly tradiční církevní průvody na Vzkříšení, v Křížové dny, o svátku Božího Těla a v jeho oktávu, a o svátku Všech věrných zesnulých.

Procesí:

První procesí v roce se konalo 20.1. na sv. Fabiána a Šebestiána. Bylo zavedeno v roce 1717 po morové epidemii roku 1715-1716. Kajícné procesí obcházelo město přes Dolní a Horní náměstí a Širokou ulicí došlo až do šířavského kostela, odkud se vrátilo Malou a Velkou kostelní ulicí zpět k farnímu kostelu. Toto procesí bylo zakázáno jako ostatní akce tohoto druhu na začátku 2. světové války a už nebylo obnoveno.

19.3. o svátku sv. Josefa šel podobný průvod, ale jen ke sloupu sv. Josefa na Dolním náměstí, u něhož se konala pobožnost a modlila litanie k sv. Josefu za odvrácení moru. Vedlo jej Bratrstvo sv. Josefa, založené roku 1692 a obnovené 1718. Toto bratrstvo zaniklo začátkem 19. století, ale pobožnost s litanií u morového sloupu se konala ještě za 1. republiky. Podobně pořádali svou soukromou pobožnost o svátku sv. Rocha u jeho sochy obyvatelé Horního města.

Průvod Vzkříšení městem od kostela ke kostelu za doprovodu hudby, družiček a spolků býval ještě v tomto století nedohledným průvodem. Naposledy se konal v roce 1948.

25.4. o svátku sv. Marka se konal průvod do polí s prosbou za úrodu, jehož se zúčastnili především šířavští rolníci. Postupně se stal záležitostí školních dětí a jako takový se směl konat i za války až do roku 1944.

Průvod 4.5. o svátku sv. Floriána se konal každoročně od roku 1770, kdy na Trávníku zapálil z neopatrnosti malý chlapec a v hořícím domě zahynula jeho matka. Obec se tehdy rozhodla zvolit sv. Floriána spolupatronem Přerova a jeho svátek každoročně oslavit zpívanou mší svatou a po ní procesím. Od minulého století byl hlavním účastníkem tohoto průvodu Spolek dobrovolných hasičů. Od roku 1940 zůstala jen votivní mše svatá.

Boží Tělo bylo největší církevní slavností ve městě až do 2. světové války. I. zastavení bylo vždy na Dolním náměstí, kde stál oltářík u radnice, II. na Horním náměstí u čp. 21, III. u zámku („hraběcí“), IV. na Dolním náměstí u Psotovy lékárny. Vždy se ho zúčastnila i přerovská vojenská posádka a čestná rota střílela při oltáříčkách. Po válce bylo ještě krátce obnoveno, ale po roce 1948 byl pod nejrůznějšími záminkami průvod nejprve omezen na trasu od farního kostela na Dolní náměstí, pak na obchůzku kolem kostela a nakonec na vnitřek kostela.

1. 11. při oslavě památky Všech věrných zemřelých obcházel průvod bývalý hřbitov okolo kostela a u kříže se konala krátká pobožnost za zemřelé. Od roku 1918 se tato pobožnost konávala u pomníku padlých na západním průčelí kostela.

Poslední procesí v roce se konalo 20. 11., protože o svátku Obětování Panny Marie v roce 1831skončila cholerová epidemie, která postihla Přerov po katastrofálním požáru následovaném záplavou. Prosebný průvod s litanií za obyvatele Dolního i Horního města šel z farního kostela ke sv. Jiří a zpět. Procesí zaniklo v době 2. světové války.

Pouti:

15.6.1749 lehla popelem větší část Přerova. Tehdy slíbili přerovští vždy druhou neděli po sv. Vítu přicházet na Sv. Hostýn a od roku 1750 se tato pouť koná každoročně, jen její forma se změnila. V roce 1752 přinesli poutníci do hostýnského chrámu obraz vyhořelého města jako votivní dar.

Ještě před velkými slavnostmi milénia příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu v roce 1863 se především přerovští čeští vlastenci v čele s tehdejším farářem Navrátilem a kaplanem Bilčíkem rozhodli 18. a 19. června 1859 putovat na Velehrad a tuto pouť opakovat každoročně o svátku Nejsvětější Trojice. Později se této pouti hojně zúčastňovali studenti a profesoři přerovského gymnázia. K dopravě využívali poutníci už od počátku vlak do Starého Města.

Ke sv. Anně do Staré Vody vodil 26.7. své farníky už farář Nedomann. Poutníci obvykle opustili Přerov 25.7. časně ráno a vraceli se 27.7. Když však císař Josef II. zakázal pouti, trvající přes noc, tato tradice se přerušila až do 19. století. Nově založené Bratrstvo sv. Anny pouti obnovilo a od roku 1881 se pouti konaly pravidelně až do roku 1939, kdy se Stará Voda ocitla na území Reichu a čeští poutníci přes hranice nemohli. Po válce se pouť konala jen jednou, pak byl celý areál zabrán armádou a vstup do něho zakázán. Nějakou dobu ještě zbylí členové Bratrstva putovali ke sv. Anně do Hoštejna, ale pak se tato pouť stala ryze soukromou.

15.8. časně ráno se vždy vypravili přerovští poutníci na Sv. Kopeček na „odpustkovou pouť“ k Panně Marii Svatokopecké. Od roku 1923 se ujala organizace této pouti Mariánská družina.

Od roku 1856, kdy byla obnovena kaple Bolestné Panny Marie v poli, se vždy 8.9. o svátku Narození Panny Marie konala pouť ke kapličce. Průvod vyšel odpoledne z farního kostela, ve velké kapli se konala mariánská pobožnost a pobožnost Křížové cesty a pak se průvod vrátil zpět do kostela, kde následovalo svátostné požehnání. Mše svaté se v kapli sloužily jen při výjimečných příležitostech. Po válce se ještě pouť konala i ke zničené kapličce, od roku 1950 však byl zakázán průvod a poutníci se směli na místě shromáždit jen jednotlivě. Pak bylo zakázáno i toto shromáždění a zbytky kaple odstraněny.

Připravila: Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: