Historie farnosti Přerov

Vznik přerovské farnosti se ztrácí v šeru dějin. Podle neověřitelných vyprávění založili první kostel na knížecím hradisku, chránícím spolehlivý přechod přes Bečvu, svatí Cyril a Metoděj. Ti se tu prý zastavili na své první misijní cestě Moravou, při níž snad došli až do Staré Vody. Také svatý Vojtěch tudy prošel při své cestě do Polska a na Svatovojtěšské skále v Předmostí, která byla roku 1859 prodána na vápno, zůstaly vytlačeny jeho šlépěje.

První spolehlivá zmínka o přerovském kostele pochází z doby biskupa Jindřicha Zdíka, který dal pečlivě sepsat veškerý církevní majetek na Moravě. Podle této listiny náležely přerovskému kostelu vsi Dluhonice, Újezdec, Moštěnice, Pacetluky a Nezebice a jednotlivá popluží v dalších dvaceti vesnicích. Biskup Zdík také pro zjednodušení církevní správy rozdělil olomouckou diecézi na arcijáhenství, z nichž jedno mělo sídlo v Přerově. Dům arcijáhna byl pravděpodobně v opevněné části města, hned u královského hradu, tedy v prostoru dnešního Horního náměstí a jeho kostelem byla nejspíše předchůdkyně dnešní kaple sv. Jiří.

Údaje v zachovaných listinách jsou bohužel velmi nesouvislé. Prvním přerovským arcijáhnem měl být Renald (1127), po něm Radovan (1130), další zpráva uvádí Bočka (1196 – 1202). Jakýsi Esau byl přerovským arcijáhnem 42 let (1208 – 1250), nejedná-li se ovšem o dvě či více osob stejného jména. Prvním přerovským farářem, jehož jméno se dochovalo, byl roku 1234 Gerard, beneficarius prerovensis. Kde stál tehdy farní kostel, není známo.

Přerovský hrad střežil jednu z hlavních zemských cest. Nevíme přesně, kdy byl v místě pevného brodu postaven první dřevěný most, jeden ze tří stálých mostů na území Moravy (další dva byly v Uherském Hradišti a v Olomouci). Prokazatelně byl obnoven někdy kolem roku 1256, kdy král Přemysl Otakar II. odměnil přerovské za jejich věrnost při uherském vpádu rozšířením městských práv. Tehdy bylo pod hradem založeno nové Dolní město (dnešní Masarykovo náměstí). K městu byla připojena i vesnice Šířava, vzniklá v prodloužení původního přerovského tržiště, dnešního Žerotínova náměstí. Její kostel sv. Michaela Archanděla stál uprostřed hřbitova, položeného hned za městskou branou. Byl prý postaven někdy ve 13. století tehdejším majitelem vsi Sulislavem ze Zástřizl.

Husitské války znamenaly pro Přerov ve svých důsledcích přeměnu z královského města v město poddanské. Jako zástava putovalo z ruky do ruky, až se jeho pány stali Pernštejnové, jejichž erb je dodnes částí městského znaku. Už nikdy nenabylo svého dřívějšího významu. Definitivním sídlem zdejšího faráře se stal farní dům u kostela sv. Vavřince, přestavěného roku 1525. V těsné blízkosti fary a kostela stála také farní škola.

Utrakvismus v Přerově se pomalu přeměnil v luterství. Kompaktáta povolovala přijímání pod obojí způsobou, ještě z ruky císaře Zikmunda Lucemburského mělo město právo ustanovovat si faráře, takže když se biskup Stanislav Pavlovský pokusil vyměnit zdejšího luterského kněze Martina Boleslavského, město se proti tomu postavilo, odvolalo se na svá privilegia a kněz Martin zůstal zdejším farářem až do roku 1586, kdy jej nahradil další luterán kněz Kryštof. Až po dekretu z listopadu 1624, jímž byli luterští kněží „pod ztrátou cti a hrdla vypovězeni ze země“ opustil Přerov poslední evangelický farář Pavel Kubicius.

Roku 1629 ustanovil olomoucký biskup a současně císařský gubernátor Moravy František kardinál Ditrichštejn v Přerově prvním katolickým farářem Jana Tančíka. Třicetiletá válka bezprostředně zasáhla Přerov až roku 1642 a 1643, o to však hůře. Město bylo prakticky zničeno, kostely vypáleny, řada domů zůstala opuštěná. Faráři žili ve stejné bídě jako zbylí měšťané, jejich příjmy klesly na necelou šestinu důchodů dřívějších luterských kněží. Nebylo divu, že se o přerovskou faru nikdo neucházel. Teprve smlouva z roku 1656 mezi městem a biskupskou konsistoří dosvědčuje jakous takous normalizaci poměrů, Přerov byl ustanoven sídlem děkanství a roku 1657 se stal farářem a děkanem Fridrich Auschwitzer. Město opravilo zničený farní kostel, jenže roku 1664 lehla většina Přerova popelem. Teprve vizitační zpráva z roku 1672 sděluje, že farní kostel je opět opraven.

Až do roku 1722 se v přerovské farnosti změnilo jen málo. Přerovský farář a děkan Jan Pěstínek, zemřelý 4. prosince 1709, odkázal celý svůj majetek na rozšíření a opravu šířavského kostela. Jeho nástupce Pavel Josef Kučera podobně odkázal značnou sumu kostelu sv. Vavřince. Teprve Jiří Doležel, který nastoupil v roce 1718, dokázal přestavět a zvětšit šířavský kostel, ale stavbu farního kostela musel dokončit až další farář a děkan František Nedomann roku 1729.

Připravila: Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: