Historie farnosti Předmostí

Pokud se dá věřit ústnímu podání a tradici, mělo by být Předmostí starší než samotný Přerov...

Pokud se dá věřit ústnímu podání a tradici, mělo by být Předmostí starší než samotný Přerov, když na „Svatovojtěšské skále“ zanechal své vytlačené stopy sám sv. Vojtěch. Hradiště na předmostské Skále („Hradisku“) a přerovském Kopci střežila spolehlivý brod přes Bečvu a vstup do Moravské brány – jedné z větví prastaré Jantarové stezky. Denár knížete Břetislava I. (1034-1055) v ruce nebožtíka, pochovaného na zdejším slovanském pohřebišti, je nejstarším datovatelným nálezem, dokazujícím zdejší raně středověké osídlení. Jméno „Předmostí“ dostala obec pravděpodobně až v době, kdy byl v Přerově postaven stálý most přes Bečvu, někdy ve 12. nebo ve 13. století.

První zmínka o kostele je v zápisu zemských desek z roku 1373. Určitě však stál už v roce 1362, protože zápis z tohoto roku uvádí předmostského faráře Macúrka. Další farář Licek se uvádí k roku 1410.

Roku 1412 skončil dvacet let trvající spor o pole „menšího dvora za kostelem“ mezi vdovou Mabkou a olomouckým měšťanem Petrem Gersnarem. Z roku 1523 pocházel nejstarší zvon kostela.
V roce 1769 byl při kopání základů pro novou zákristii nalezen náhrobník z roku 1526, který je zazděn na vnější straně presbytáře, jenž nese erb a dodnes čitelný nápis: Leta M-CCCCC-XXVI w vtery po Swatem Bartholomiegi vmrzela g(es)t Vrozena panij Katerzina Manželka Pana Kunsse z Wrchlabie a Na cžekin, a tuto pochowana. (Kuneš z Vrchlabí a na Čekyni směnil s Janem z Pernštejna některé své poddané ve Lhotě výměnou za několik poddaných v Předmostí a Vinarech.)

V roce 1596 získal ves Předmostí Bedřich ze Žerotína k Přerovu. Bylo v ní tehdy 25 usedlostí – 2 půllány, 9 čtvrtlánů a 14 podsedků bez polí. Grunty tvořily náves, v jejíž západní části stál kostel, chalupy stály na tzv. Malém Předmostí u silnice k Rokytnici, které končilo kapličkou sv. Floriána.

K Předmostí byly přifařeny také vsi Čekyně, Popovice, Lýsky, Vinary a Dluhonice, do roku 1784 také Buk a Prosenice. Obročí bylo založeno dávno některým z přerovských arcijáhnů, olomouckých kanovníků, jejichž nástupci v této funkci byli i patrony, takže 15. května 1453 sem byl investován kněz Jan z Kostelce, navržený přerovským arcijáhnem Augustinem. (Návrh biskupovi podávala světská vrchnost, biskup jej mohl po prověření kandidáta schválit a tím jej investovat, nebo zamítnout. Jeho práva nebyla narušena ani rozšířením utrakvismu na Moravě – kompaktáta připouštěla přijímání pod obojí a utrakvističtí kněží mívali řádné kněžské svěcení. Problémy začaly až kolem poloviny 16. století, kdy utrakvismus přerůstal v luterství a stále častěji se objevovali „pastoři“ a „predikanti“, jejichž kněžské svěcení bylo pochybné.)

V obci ležící v těsné blízkosti luteránského Přerova také brzy převládlo toto evangelické učení, takže měla pastory, z nichž první známý byl jakýsi Jan, jenž v roku 1540 nebyl uznán olomouckou kapitulou, a proto byl mu odepřen desátek z Dluhonic, načež odtud v roce 1545 odešel. Evangelický kněz Adolf odešel v roce 1571 z Předmostí do Přerova, kde byl jmenován farářem.

V roce 1581 se podařilo biskupovi Stanislavu II., jemuž dal v roce 1580 držitel přerovského panství Vilém z Pernštejna plnou moc k obsazování far ve svých državách, uvést sem olomouckého kanovníka Mathiase, jenže ten po sporech s farníky odešel už v roce 1583 a biskup se pokusil (s plnou mocí Vilémova syna a dědice Jana z Pernštejna a podporou přerovského vrchnostenského správce) dosadit sem kroměřížského kaplana Matouše. Farníci se proti tomu postavili. Biskup jim tedy v roce 1584 poslal kněze Paula Pompinia i s novým rektorem, opět marně. Okamžitě si stěžoval u Jana z Pernštejna, že farníci nechtějí vyhnat nekatolického „popletence“ (byl to jakýsi laik z Předmostí). Stejně bezvýsledná zůstala v roce 1588 výhrůžka, že nebude-li přijat poslaný farář, nebudou přifařené obce, náležející dómské kapitule, dávat farní desátek. Tehdy, konkrétně v roce 1588 a ještě 1593, tu byl pastor Jan Prostějovský, jemuž přes opakované žaloby u zemského soudu odepřela desátek kapitulní ves Dluhonice, stejně tak nejmenovanému predikantovi v roce 1612, ačkoliv ji kvůli tomu žaloval držitel panství Karel st. ze Žerotína.
Evangeličtí kněží museli opustit Moravu po roce 1624. Předmostí bylo připojeno prokazatelně od roku 1629 jako komenda k Přerovu, kam byl 19. října 1629 investován farář Jan Tančík. V březnu 1642 prosili předmostští konsistoř „pro smilování Boží“ o vlastního faráře, že jinak zcela zdivočí, že se tu jen zřídka slouží nedělní mše, kostel a fara jsou zcela opuštěny, a že farář z desátku 190 kop (snopů obilí) může docela dobře žít. Ve svém vyjádření to farář Tančík popřel a tvrdil, že farní pole si dávno přivlastnila nekatolická vrchnost Přerova, desátek je mnohem menší a špatný, už před 12 lety zmizely ze zdejšího kostela kalichy a všechna paramenta (liturgická roucha) a farníci se nedají pohnout k pořízení nových. Než se záležitost vyřídila, byl v červnu 1642 Přerov dobyt a vypleněn Švédy a o rok později znovu. Venkov byl zpustošen tak, že nepožaté obilí zůstalo na polích až do sv. Martina. Zkázu dovršila morová epidemie, zavlečená v roce 1645 z Kroměříže.

Ještě v prosinci 1651 žaloval nový přerovský farář Adam Bartlíček předmostské kvůli zadržování desátku. Farář Friedrich Ausschwitzer vymáhal v roce 1658 aspoň snížený desátek, jenž činil ročně 32 kop pšenice, 54 kop žita a 74 kop ovsa. Konečně 4. května 1661 bylo zdejší obročí opět osamostatněno a obsazeno Janem Aloisem Korneliem, který si v popisu farnosti v tzv. děkanské matrice v roce 1672 trpce stěžoval na zubožení kostela i beneficia.

Tehdy bylo patrocinium slaveno první neděli po sv. Havlu, obročí patřila kromě desátku jen malá louka za Lýskami u „Žebračky“, více než 30 měřic farských polí („kniežske role“) bylo v držení sedláků, kteří je nechtěli vrátit ani z nich platit desátky.

Farářem Korneliem začala souvislá řada předmostských farářů, která skončila P. Norbertem Jiřím Viačkou. Od té doby je Předmostí opět spravováno z Přerova. Patronem kostela se v josefinské době stal Religionsfond, později jím byla Náboženská matice, v padesátých letech 20. století byly patronáty zrušeny. Původní obec prakticky smazala z tváře země výstavba sídliště v letech 1975-1980.

Připravila Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: