Kaple Bolestné P. Marie v poli

Kaple Bolestné P. Marie v poli

Podnět k její stavbě dalo objevení jediného vodního pramene v přerovském katastru. Celé město bylo totiž zásobováno jen vodou z Bečvy nebo z kopaných studní.

Bylo to pravděpodobně v extrémně suchém červnu roku 1646, kdy se prý Bečva dala přejít v obuvi a žízní trpěli lidé i zvířata. Kterýsi sedlák z Kozlovic jel domů po cestě, která tehdy zhruba od dnešní ulice na Vsadsku sledovala břeh Bečvy. V místech dnešního sídliště, nemocnice a Meopty byla panská pole. Asi tam, kde jsou dnes provozní budovy nemocnice, stál u cesty sloupek, jemuž se ještě v tomto století všeobecně říkalo Jakubek, podle obrázku sv. Jakuba Apoštola na něm. Odtud už nebylo daleko na začátek kozlovických polí. V úmorném vedru se sedlák ploužil domů, když si náhle všiml, že před ním jde plačící žena. Chtěl ji prý dohnat, ale ona odbočila k řečišti a ztratila se. Když se po ní rozhlížel, neviděl nikde nikoho. Najednou však uslyšel zvuk tekoucí vody. Šel se podívat a v místě, kde nikdy voda netekla, prýštil ze břehu silný pramen. Tu pochopil, že plačící žena byla Panna Maria, která ho zavedla k prameni, který pro žíznící Přerov přivedla až z Hostýna.

Tento pramen teče stále a ještě v šedesátých letech byla jeho voda pitná a lidé ze sídliště u nemocnice si sem pro ni chodili. Někdy mezi lety 1764 a 1772 u něho byla postavena malá kaplička a do ní zavěšen obraz Sedmibolestné Panny Marie. Brzy sem chodilo tolik lidí, že kaplička musela být zvětšena o dřevěnou předsíň. Roku 1826 odkázala zdejší měšťanka Elizabeta Turovská 500 zlatých rýnských na stavbu nové, prostornější kaple. Bečva ovšem mění své řečiště, jak nám naposledy dokázala v roce 1997, a tak kapličku dokončenou v roce 1830 v roce 1834 strhla voda. Obraz byl zachráněn a přenesen do kaple sv. Jiří. Zřícenina byla rozebrána, získaný materiál rozprodán a peníze uloženy do fondu na obnovu kaple.

V roce 1852 narostl uložený kapitál do té výše, že bylo možno pomýšlet na novostavbu kapličky. Z iniciativy tehdejšího faráře a děkana Františka Navrátila, který se ještě jako kaplan podílel na stavbě předchozí kaple, byly postaveny kaple dvě. První, zvaná vodní, byla o jednoduchém čtvercovém půdorysu, vývěr pramene ústil pod jejím oltáříkem. Druhá, horní, spíše malý kostelík, byla postavena o kus na vyvýšenině nad ní, na poli mimo dosah záplav, získaném od vrchnosti. Sem byl ve slavném procesí donesen 26.10.1856 zachráněný obraz a zavěšen v kapli, kterou děkan Navrátil posvětil.

Procesí ke kapli chodilo z Přerova vždy 8. září. V roce 1885 byl před kaplí postaven kamenný kříž, dílo kroměřížského sochaře A. Becka. Od roku 1911 se připravovala stavba Křížové cesty, která byla dokončena a posvěcena v září 1916.

V dubnu 1920 byla kaple vykradena, obraz zmizel, oltář byl potlučen. Na jednotlivých zastaveních Křížové cesty byly uraženy křížky. Krádeže se opakovaly, takže kaple musela být zajištěna novou mříží.

V roce 1940 byla vodní kaplička nahrazena náznakovou lurdskou jeskyní se sochou P. Marie od přerovského sochaře Josefa Bajáka. 20. listopadu 1944 při bombardování dopadla jedna z pum těsně u apsidy kaple a zničila ji. Průčelí a předsíň kaple zůstaly stát skoro bez poškození. Po válce měla být kaple obnovena v původním tvaru, ale místo toho byla Lidovými milicemi při kterémsi cvičení odstřelena. V roce 1956 dva mladiství vandalové zničili i křížovou cestu a kříž, zbytek zahltila divoká skládka.

Autor: Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: