Kaple sv. Antonína a Vendelína v Čelechovicích

Čelechovice od nepaměti patřily ke kokorské farnosti.

Kdysi tvořily obec usedlosti poddaných olomoucké kapituly. Když císař Josef II. přikázal, že každá obec musí mít vlastní zvonici, uposlechli nařízení i čelechovičtí, ale jak vypadala původní zvonice, nikdo neví. Kokorský farář P. Michael Effenberger povzbuzoval farníky k tomu, aby si místo malých zvoniček postavili obecní kaple, ve kterých by se mohly konat májové a jiné pobožnosti, na které se do farního kostela, byť vzdáleného jen půl hodiny cesty, vypravovalo málo lidí. Čelechovičtí se rozhodli postavit kapli tak velkou, aby „byla důstojná pro mši svatou“, tj. aby se do ní kromě celebranta pohodlně vešli i ministranti a kostelník. Pěkná kaple s malou věžičkou byla dokončena v roce 1825 a posvěcena ke cti sv. Antonína Paduánského a sv. Vendelína, opata.  Rok nato 16. září starý farář Effenberger zemřel a jeho nástupce P. Josef Link přišel až v roce 1827. Mešní indulty pro čelechovickou a lukovskou kapli získal pravděpodobně v roce 1829 a od té doby slavívali v Čelechovicích hody vždy v červnu o svátku sv. Antonína nebo v jeho oktávu (v následujícím týdnu – padlli svátek na neděli, nemohl farář sloužit mši svatou v kapli, musela být ve farním kostele). Svátek sv. Vendelína předcházel tzv. císařskému posvícení v říjnu, a někdy v době první republiky se z mešního indultu vytratil – katalog olomoucké arcidiecéze z roku 1949 uvádí jako patrona kaple jen sv. Antonína.

Při přechodu fronty v květnu 1945 utrpěla kaple jen minimální škody. Hned v srpnu ji dal místopředseda tehdejšího MNV Stanislav Juřica opravit. Za komunistického režimu však postupně chátrala a ONV odmítal uvolnit prostředky na její opravu. Kokorský farář Vladimír Gibala do Pamětní knihy v roce 1963 poznamenal: „Kaple v Čelechovicích v desolátním stavu. Okna rozbitá, střechou prší dovnitř a tvoří se silná vrstva bláta na dlažbě kaple, věžka je ulomená, prostě spadla. Ubohou „kapli“ viděla i tajemnice ONV Přerov – círk. odd., paní Lída Valentová, a přerovský děkan Alois Cindler. Inventář této kaple máme uskladněn u nás na faře.“ Ke všemu ještě kapli zasáhla přírodní pohroma, 25. května 1963 průtrž mračen zvedla hladinu potoka Kopřivnice o 2 metry, na silnici zůstal skoro metrový nános bahna. Opravných prací na kapličce se ujal pan Alois Vojtek, jehož dům patřil mezi nejvíce zasažené objekty. Za finanční pomoci památkové péče a příspěvků věřících se do konce roku podařilo kapli opravit a opatřit novou plechovou střechou. Většina prací byla prováděna brigádnicky. Další povodeň přišla za rok – 6. června 1964 – a práce mohly začít znovu.

V roce 1967 byla před hody v rámci „akce Z“ („zvelebování obcí“) urychleně opravena fasáda kaple a nátěry oken a dveří, na důkladnou opravu však kaple čekala až do roku 1993. V roce 2000 dostala sanační omítku a „při příležitosti svátku sv. Vendelína poděkovali Bohu v neděli 22.10. 2000 farníci z přifařených Čelechovic mší svatou u své kaple sv. Antonína a Vendelína za její obnovu a všem, kdo se na této obnově podíleli. ... Za finančního přispění mnoha dobrodinců přistoupil Obecní úřad Čelechovice k její generální opravě, takže nyní zazářila v celé kráse a malebnosti. Duchovní správce P. Jiří Koníček při mši svaté poděkoval všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na opravě místa Božího a vyjádřil přesvědčení, že se toto místo stane znamením obnovy duchovních hodnot a požehnáním pro celou obec.“
Dlouho se čelechovičtí z opravené kaple neradovali. 9. 6. 2004 zasáhla obec větrná smršť a vyvrátila dvě ze starých lip, které byly u kaple vysazeny pravděpodobně v roce 1875 při její velké obnově. Stromy zcela zdemolovaly střechu a průčelí kaple. Pro bývalé OCT by tak velké poškození církevní stavby bylo vítanou záminkou k jejímu odstranění, Obecní úřad Čelechovice s předsedou Pavlem Kostihou však provedl její rekonstrukci. Znovu opravená kaple byla posvěcena přerovským děkanem P. Oldřichem Ulmanem v sobotu 22.10.2005.
Připravila Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: