Kostel sv. Václava v Suchonicích

V Suchonicích stávala obecní zvonice s malou kaplí sv. Urbana, papeže a mučedníka. O její stavbě neexistují historické doklady, ačkoliv určitě existovala už na začátku 19. století. Mše svaté se v ní sloužily jen výjimečně, jako např. v roce 1908, kdy byl 5. července vysvěcen v Olomouci místní rodák P. Jakub Grolich. Po primiční mši svaté, kterou měl v neděli 12. července v Penčicích, ve všední dny „celebroval v kapli Suchonské k veliké radosti Suchonských“.

Už 8. března 1903 vznikl v obci odbor spolku katolického rolnictva. 3. července 1904 postavil výměnkář František Vyhlídal v Suchonicích nový kamenný kříž před vesnici na svou roli, a „dne toho posvětil kříž tento vel. p. Dalmat Hones, kněz řádu sv. Dominika v Olomouci, jest rodákem Suchonským.“
Po skončení první světové války se stále častěji ozývaly hlasy, požadující pro Suchonice samostatnou duchovní správu, na jejímž financování se chtěly podílet Suchonice a Přestavlky. K tomuto účelu darovala svůj statek čp. 1 v Suchonicích paní Kateřina Zapletalová, rozená Kužmová. Obnos, utržený při prodeji tohoto majetku, byl rozdělen na budoucí kostel a obročí. Jako patrona si osadníci zvolili sv. Václava, jehož milénium se blížilo, a založili Jednotu sv. Václava ku výstavbě chrámu Páně. Kostel projektoval stavitel Tomáš Šípek z Olomouce - Hodolan, vlastní stavba byla zadána staviteli Herinkovi z Brodku.
Svěcení základního kamene kostela se konalo 27. května 1928. Světitelem byl tršický farář P. Ferdinand Alexa, bývalý penčický kaplan a administrátor. Asistovali mu P. Ferdinand Plachý z Velkého Týnce a penčický kaplan Antonín Marek. Ačkoliv počasí nepřálo, na upraveném staveništi „zapěl pěvecký sbor ze Suchonic za řízení řídícího učitele Jana Zdražila několik zdařilých sborů, družičky přednesly případné básně, a po slavnostním kázání penčického faráře Josefa Veselého přečetl jednatel Jednoty sv. Václava p. František Galáš pamětní spis, který byl vložen do kamene, načež starosta suchonický Josef Navrátil všem poděkoval. Po svěcení následoval poklep s případnými hesly a proslovy: kněžstvo, zakladatelka a její bratr továrník Kužma z Mořic, zástupce okresní politické správy, vládní rada Jindřich Žáček z Olomouce, státní obvodní lékař MUDr. Pírek z Kokor, starostové Josef Navrátil ze Suchonic a Jakub Zapletal z Přestavlk, velitel hasičů Karel Vyhlídal, stavitel Herink z Brodku a za hosty bratr farářův Rudolf Veselý, vedoucí první státní zástupce v Uherském Hradišti. Pak měl světitel se svou asistencí na staveništi polní mši svatou, a po ní paní Zapletalová vystrojila hostům slavnou hostinu.“
10. února 1929 byly poslední služby Boží v kapli sv. Urbana. Byla s dovolením úřadů zbořena, materiál odvezen na stavbu ohrady nového hřbitova a kříž se přenesl ke kostelu.
6. května 1929 zemřela 80letá paní Kateřina Zapletalová. Nedočkala se posvěcení dokončeného kostela ani zvonů, které přivezli z Brna několik dní po jejím pohřbu. 19. května posvětil děkan Ferdinand Alexa tři nové zvony od firmy Manoušek. Kmotrami byly paní ze Suchonic a Přestavlk: Mackovíková, Koutná, Zapletalová, Grolichová, Mačáková a Vyhlídalová.
Jednota sv. Václava chtěla, aby se svěcení nového kostela konalo o svátku sv. Václava 28. září. Ale arcibiskup Leopold Prečan chtěl tento kostel posvětit sám, a poněvadž v onen den světil v Olomouci-Hejčíně základní kámen kostela sv. Cyrila a Metoděje, bylo svěcení v Suchonicích odloženo na neděli 6. října.
„J. M. arcibiskupovi až do Přestavlk vyjelo naproti hasičské banderium. Podél cesty stály stožáry s prapory, u kostela byla slavobrána. U ní světitel sestoupil a přivítali ho: vdp. děkan Ferdinand Alexa, penčický farář s kaplanem, řídící školy Jan Zdražil, starosta Josef Navrátil a družičky.
Následoval obřad svěcení kostela a hlavního oltáře, do něhož byly vloženy ostatky sv. mučedníků Sekunda a Florentina a bl. Jana Sarkandra. Zpívalo osm bohoslovců olomouckých, jimž pomáhal šéfredaktor Našince z Olomouce dp. Ladislav Zamykal, J. M. asistovali generál duch. v.v. Adolf Honig z Olomouce a vdp. děkan Alexa. Mezi svěcením kázal venku nadšeně olomoucký kanovník a poslanec František Světlík a tichou mši sv. měl penčický farář. Po svěcení měl v kostele za zakladatele první mši svatou kanovník Světlík za asistence kaplanů z Penčic a Kokor. Ke konci mše sv. přijel předseda senátu Republiky Československé Dr. M. Hruban a Dr. J. Řehulka.
Po mši svaté penčický farář J. M. arcibiskupovi poděkoval a ten, ač unaven, srdečně promluvil. Pak v nastávající faře byl oběd (dozor měla paní mlynářka Dvořáková z Chrašťan).“ Po arcibiskupově odjezdu šlo se průvodem na nový hřbitov, který po kázání penčického faráře posvětil děkan Alexa. Pak byla v zahradě Arnošta Vysloužila lidová slavnost, na níž o sv. Václavu promluvil Dr. M. Hruban. (V březnu 1999 odkoupila obec Suchonice od kostela sv. Václava hřbitov i s márnicí. Kupní cena 3.110 Kč stačila právě tak na uhrazení daně z převodu nemovitosti, kterou hradí prodávající.)
Naděje Suchonických na vytvoření samostatné farnosti se nesplnily. Kostel se stal filiálkou penčického a nadačního duchovního správce se dočkali až 14. března 1931, kdy se z Kroměříže přistěhoval pensista P. František Klíma. (Zemřel 30. ledna 1941 ve věku 99 let.) Posledním nadačním knězem v Suchonicích byl od 1. listopadu 1947 P. Josef Bernát, farář v Dolním Újezdě v.v. Po jeho smrti 15. ledna 1949 zůstala fara neobsazena. Nějakou dobu byla užívána jako místní škola a v roce 1980 byl značně sešlý dům prodán.
Těsně před začátkem okupace byla firmě Melzer v Kutné Hoře zadána stavba nových varhan, dokončených v r. 1940. Kostel tím zcela vyčerpal svůj nadační kapitál. Roku 1942 musely být všechny tři zvony odevzdány na válečné účely.
Nahradit kostelu ztráty trvalo dlouho. Jednota sv. Václava byla zrušena jako ostatní katolické spolky a nadační kapitál byl zlikvidován při měnové reformě v roce 1953. Až administrátor Josef Tabach začal v roce 1966 s potřebnými opravami v kostele a pokračoval v nich jeho nástupce P. Josef Tomčík.
Ke 40. výročí posvěcení kostela a k hodům 28. září 1969 zhotovili občané Suchonic a Přestavlk schody ke kostelu. P. Tomčík poznamenal do Pamětní knihy: „Dr. Holubníček sloužil hodovou mši svatou. Prohlásil, že tak krásné schody nejsou ani na Sv. Hostýně. Schody byly darovány kostelu. Žádal jsem, aby na schodech nebylo pracováno v neděli nebo ve svátek. Považuji to za nutné v dnešní době, kdy se v neděli hodně pracuje. Práce šly velmi rychle – podivuhodně rychle (a řekl bych, že právě proto, že se nikdy na nich nepracovalo v neděli). Byla to velká zásluha našich dědečků, důchodců. Zvláště chci uvést jmenovitě stařečka Hlušího Václava a Vysloužila. Štědrost Suchonských a Přestavlckých byla veliká. Pán Bůh nezůstane nic dlužen. Když postavili pro Pána Boha schody do kostela, On je povede po svých schodech do radosti Boží.“
Do konce října 1971 byla ukončena oprava omítky, výměna okapových žlabů a oprava žaluzií na věžních oknech. K 50. výročí posvěcení kostela byly dokončeny opravy uvnitř: úprava liturgického prostoru včetně položení mramoru v presbytáři, vyměněn obraz sv. Václava nad hlavním oltářem za sochu, vyměněno osvětlení, odstraněny značně ztrouchnivělé dřevěné boční oltáře, interiér vymalován. Také byla opravena vadná střecha a kostel zvenku olíčen. Díky místním farníkům a řemeslníkům byly všechny práce ukončeny do soboty 29. září 1979. 30. září byly pak oslavy. Hodovou mši svatou sloužil P. Karel Kuchař, rodák z nedalekých Kokor. V homilii připomněl také svůj zážitek z účasti na svěcení kostela před padesáti lety. V den oslav už zvonil také nově opravený zvon s novým nápisem: „Sv. Václave, pros za všechny věrné farníky!“
22. srpna 1987 posvětil biskup Josef Vrana nový obětní stůl. Hlavní promluvu měl opět P. Karel Kuchař. V létě 1996 byla dokončena generální oprava omítky kostela v Suchonicích, zatím poslední velká renovace.
Zdeňka Mollinová

Druhy obsahu: