Ohlédnutí za adventem ve Staré Vsi

Advent jako čas tichého čekání a těšení se.

Dny se krátí, ráno je dlouho tma a odpoledne se smráká také velmi brzy, venku je pošmourno, syrovo, jindy moc mrazivo, auto nestartuje, ale přesto mám adventní čas velmi ráda.

Těším se na chvíle, kdy se v ještě studeném a setmělém bytě sejdeme zachumlaní do dek u rozsvíceného věnce k „rodinným“ rorátům a večer pak ke společné modlitbě a nasloucháme textům, které nám pomalounku přibližují to velké tajemství Božího narození.

Mám ráda chvíle, kdy studeným ránem pochodují skupinky rozespalých dětí s lampičkami v rukou a aktovkami na zádech na páteční roráty ve staroveském kostele, protože tyto začínají už v 6.00 hodin ráno. Odměnou všem (nejen dětem), kteří se přiměli opustit vyhřáté pelíšky o tolik dřív, je společné setkání nejprve u Božího a potom i farního stolu ke společné snídani, kdy židle téměř nestačí, a potom o mnoho krásnější start do nového dne.

K adventu patří i chvíle, kdy shledáváme noty na tradiční štědrovečerní koledování před půlnoční a vymýšlíme, čím oživit repertoár „vánočního“ sboru. Není důležité, aby zpěvy zněly dokonale, ale aby se lidé spolu sešli a zazpívali si. K tomu jsou dobrou příležitostí adventní nedělní podvečery na faře s povídáním o adventu i tradicích, které se k němu pojí, a nácvik koled. Není nás mnoho, občas chybí stěžejní hlas nebo nástroj, protože jeho majitel má či nemá službu v práci a někdy je mi z toho i trochu smutno, protože i děti zprvu nadšené odrůstají a hledají svá vlastní kouzla a prožívání víry, často i víru samotnou. Jindy bych naopak ráda přivítala volné nedělní odpoledne a trochu času sama pro sebe, ale radost ze společného setkání nad „rumovým“ čajem je velkým nezaslouženým bonusem.

K adventu manželky a mámy však neodmyslitelně patří i úklid, nákupy a pečení, shon a bohužel někdy i nervozita. Povinnosti, které nás vrací neomylně na zem. Patří sem také vlastní utkvělá představa idylických svátků, která však vezme velmi rychle za své. Ale i to je součást adventního těšení.

Letos jsme se ve Staré Vsi mohli těšit spolu se svatým Lukášem. Každou neděli při mši svaté dostal každý farník jeho dopis s modlitbou a myšlenkou na celý týden. Děti si postupně zdobily vánoční stromeček srdíčky a andělíčky, kteří nesli jejich modlitby, povinnosti i dětské starosti a radosti, touhy a odříkání, a bylo povzbuzující sledovat, jak se pomaloučku plní.

A tak nám všem přeji, abychom každý objevili vlastní kouzlo adventu, díky kterému prožijeme opravdovou vánoční radost ze setkání s narozeným Kristem i s lidmi kolem nás s hlasitým Gloria v srdcích a odvahou vydat se i do všedních dnů nového roku 2013.                                                                          Marta Tomigová a farníci ze Staré Vsi u Přerova

Druhy obsahu: