Stránka pro mládež

Byli jsme na Studentském Velehradě 2012

zápisky z jedenáctého ročníku největší akce Vysokoškolského katolického hnutí u nás

                       

 

Sedám do vlaku a nenápadně se ohlížím přes rameno, kde že jsou ty davy, jedoucí se mnou? Vypravila jsem se totiž na Studentský Velehrad, setkání mládeže studující na vysokých školách, konané nečekaně na Velehradě. Čím blíže jsem známému poutnímu místu byla, tím více mě mátla skutečnost, že nikoho nepotkávám... no, došla jsem na Velehrad pěšky ze Starého Města, cyklostezkou mezi poli, využila jsem u toho i růžencová zastavení na ní, prostě krásný začátek. Po příchodu do cíle jsem pochopila - jela jsem totiž ze směru Olomouc, dominující složení zde je Brno... (čím to bude, když je tam třikrát více vysokých škol, než v Olomouci...) Alespoň poznám nové lidi.

Tolik tedy k úvodu. Ubytovaní jsme byli skoro ve všech budovách, které se na Velehradě nacházejí i v blízkém kempu, a na provoz a přednášky jsme využívali úplně všechny. Strach jsme měli jen z předpovědi počasí. Hlásili déšť, a to bychom se asi ušlapali, kdybychom se chtěli všichni vměstnat na celých pět dní pod střechu. Ale dobrý Bůh ví, jak je věřící mládeže málo a bylo mu líto o ni přijít takovýmto způsobem. Měli jsme tak krásné počasí, jak jsme si jenom mohli přát. Děkujeme za všechny modlitby. Všude kolem pršelo přes den, jen u nás až navečer.

Tématem letošního Velehradu byla služba. To byl pro mě osobně největší přínos celé akce. Jestli někdo z vás neviděl zázrak, tak já ano. Jestli někdo tvrdí, že Boží existenci nelze dokázat, tak měl jet s námi na Studentský Velehrad. Vidět pohromadě tolik lidí, mladých lidí, nadějných a plných síly a odhodlání, mluvit o službě, rozhodovat se pro službu, žít službou pro druhé lidi v okolí, to není jen tak. Marně bychom přemýšleli nad nějakou světskou motivací k této činnosti, myslím, že sloužit nezištně a ze srdce je nádherné Boží povolání pro lidi dnešního světa, žijící ve finančních vztazích a ekonomických souvislostech... 

Každý den začínal ve skupinkách. Nejprve jsme se pomodlili a potom šli společně na snídani, někteří v opačném pořadí, aby se zabránilo vzniku front na jídlo. Následovaly přednášky, workshopy, byla zde i poměrně pestrá nabídka sportovních aktivit, od klasického fotbalu přes fresbee až třeba po lakros, večer zase koncerty, přijel za námi třeba Láďa Křížek, Richard Čanaky, Medicinbal, ale i jazzová kapela, která koncertovala ve sklepní čajovně, takže jsme u poslechu mohli posedět s kamarády u teplého šálku... Ve velmi volném programu si mohl každý najít čas na procházku po okolí, rozhovor s řádovou sestrou či třeba zpověď. Během dne probíhala v již zmíněných skupinkách i diskuze nad přednáškami a další zajímavé aktivity.

Příští modlitby mládeže budou
8. června v 19:30,

v Horní Moštěnici.

Jako na nejkrásnější chvíle vzpomínám na poslední společný večer se všemi animátory, kdy jsme nad rybníkem při zapadajícím slunci a později u svíček probírali celý program setkání, na večerní procházku s růžencem, odpoledne strávené předlouhou cestou po okolních roztroušených domcích, kterou jsem absolvovala s klientkami zdejšího chráněného bydlení, ale v paměti mi zůstanou i slova výborných přednášejících, třeba Kateřiny Lachmanové o rizicích služby, Jana Sokola o etice v institucích, stejně jako nadšení, které se zračilo v očích otce biskupa Hrdličky, který nám přijel celebrovat jednu ze mší (dalšími celebranty byli třeba otec Halík, otec Graubner či studentský kaplan z Olomouce, P. Havlíček).

 

Poslední věc na závěr - symbolem letošního setkání byla ruka. Ruka podávaná potřebným, ruka pojící přátele, ruka pomocná, vstřícná, natažená, otevřená. Přeji nám všem, abychom na této ruce (ve skutečnosti to byla spíše dlaň) podávali lidem kolem sebe své srdce. Abychom dokázali sloužit, sloužit radostně a ochotně, sloužit Bohu i bližním.

Studentský Velehrad je setkání, které si připravují sami studenti pro sebe a koná se jednou za dva roky. Pro vás, kteří patříte do cílové skupiny a nikdy jste tam ještě nebyli, vřele doporučuji. Seznámíte se s množstvím nádherných mladých lidí, v podobných životních situacích jako jste vy a prožijete s nimi pár dní radosti, sdílení zkušeností, ale i hloubky, na které se nezapomíná. Ze kterých se ještě dlouho čerpá.

                                Kateřina Písková 


 

Den rodin v Čekyni

Jako vždy jsme tam byli skoro všichni. Jako vždy jsme mohli projít spoustou disciplín. Jako vždy nás to moc bavilo. A jako vždy jsme si to užívali v táborovém areálu v Čekyni na Dni rodin. Sportovní nadšenci všeho věku začali v neděli 13. května ve 14 hodin na startu a vyrazili do lesa, aby prokázali své schopnosti. Stříleli z luku, házeli šipkami, poznávali rostliny a zvířata, skákali v pytli, shazovali kuželky a posléze pokračovali v areálu. Tam si mohli vyzkoušet lovení ryb i flašek na udici, lyžování na trávě, přenášení prázdných plechovek, chůdy nebo použití hasičské hadice. Prozkoumány byly všechny složky našich osobností a jako důkaz jsme nasbírali spoustu razítek a stvrzovacích obrázků. Po náročném výkonu byla možnost ukázat své kolektivní schopnosti při fotbale či volejbale a ti hladovější se pustili do přípravy táborového ohně. Opékalo se, co si která domácnost donesla a během této svačiny jsme nedočkavě čekali na výsledky – zvládli jsme to nebo ne? Jako vždy došlo i na vyhlašování, ovšem letos s příjemným zpestřením. Jelikož tato neděle byla zahajovacím dnem pobytu konvikťáků v naší farnosti, bylo by chybou, kdyby u tohoto našeho snažení nebyli. Ceny a diplomy byly rozdány, žaludky naplněné, sportovní nadšení uspokojeno, leč čekalo nás ještě jedno milé překvapení. Naši hosté z Olomouce se chopili kytar a houslí a svými zvučnými hlasy spustili známé i neznámé písně. Všichni, kterým zbyla ještě nějaká energie, se chopili výzvy a pustili se do tance i zpěvu. Odpoledne pokračovalo v radostném a sportovním duchu až do pozdějších hodin, oheň dohoříval a více či méně unavení a šťastní účastníci se postupně odebírali k odpočinku ke svému rodinnému krbu. Autobusem, autem, pěšky, na kole, jak komu jeho dispozice dovolovaly.

Velké díky patří organizátorům, všem pomocníkům i účastníkům – jedni bez druhých bychom to nezvládli. Budeme se těšit na setkání příští rok – jako vždy.                                                                                                                                                                                                                         za účastníky E+K 

Druhy obsahu: