Římskokatolická farnost Přerov

V roce 1911 přišel na řadu vnitřek kaple. Pro položení nové podlahy ze šamotových dlaždic byl odkopán různorodý podklad, „asi 30 cm když odkopáno, objevil se veliký náhrobní kámen, uzavírající kryptu hlavní před oltářem – poněkud kámen v erbu porouchán. Našel se vchod do hrobky … Dr.Riedl s jinými ještě hned to zkoumali … a byly v ní jen zbytky kostí a zbytky z rakví zetlelých. Kámen očištěn a zasazen do zdi na levé straně vchodu.“ Celkem byly nalezeny a opět uzavřeny tři hrobky.

Bůh za tebe bojuje do poslední chvíle             Marian Kuffa

„Milujte lidi takové, jací jsou; čím méně si to zaslouží, tím víc je milujte. Nemilujte je podle velikosti jejich zásluh, ale podle velikosti jejich potřeb!“ (úvodní stránka)

Když mi bylo 10 roků, bydlela jsem s rodiči v „domkách“. Byly to čtyři řady přízemních domů a každý měl svou zahrádku. Celý tento komplex domů byl ohrazen zídkou a mezi tím byly dvory. Brány ústily na cestu ke kasárnám. Cesta, která vedla od železničního podjezdu, se v místě vchodu do kasáren s branou do prvního dvora rozdělovala a vedla do Troubek, a  ta druhá do Bochoře. Mezi těmito cestami byly naše „domky“. Bylo brzy ráno 21. srpna, když se nám začalo všechno v domě otřásat, ale nebyl to známý zvuk nadzvukových letadel, ale strašný rachot na kamenité cestě.

Tak jako každý rok, i letos nám prázdniny rychle uběhly a děti se od 20. srpna postupně navracejí do Mateřské školy sv. Josefa v Kojetíně. Zatím co prvňáčci v září usedají do školních lavic, ve školce přibudou zase nové tváře maličkých dětí. Je to neustálý koloběh a někdy je z toho smutno dětem i nám, že nás čas rozdělil. Tato skutečnost a také touha dětí navštívit opět Charváty se stala jedním z hlavních motivů uspořádat malý školní tábor pro děti. Letos o prázdninách se nám podařilo myšlenku zrealizovat.